Mé roky s Julesem

22. prosince 2014 v 21:32 | šárka |  Jules Bianchi
Tímto článkem jsem se inspirovala u kolegy na formule.cz (jeho článek zde). Jedná se o mé vzpomínky na Julese od doby,co jsem mu začala fandit a spojuji zde své zážitky fanynky u televizní obrazovky s těmi, když jsem potkala Julese na živo.

Julese jsem si poprvé oblíbila v roce 2009, kdy bojoval o titul v evropské F3 (i když můj úplně nejoblíbenější pilot tam byl Julesův úhlavní nepřítel Stefano Coletti). To byly ještě časy, kdy neexistovalo žádné spojení mezi ním a Ferrari. Ale to přišlo velmi záhy, protože po zisku titulu dostal Jules, v rámci testu mladých talentů, poprvé od Ferrari šanci otestovat jejich vůz. To byl myslím ten okamžik, kdy se Jules také poprvé dostal do podvědomí mnoha fanynek. Takový pěkný kluk na testech, to se prostě nedalo přehlédnout.



Jules za svého působení v F3

Díky svým úspěchům v F3 přešel Jules dle očekávání od sezony 2010 do GP2, kde hájil barvy týmu ART (jeho týmový kolega byl Sam Bird, tenkrát se z nich stala nezapomenutelná dvojka - pamatuje ještě někdo na jejich tak trochu gay rozhovor?). Pro mě to byl zároveň rok, kdy jsem se v Monaku poprvé dostala do blízkosti GP2. Sice jen jako fanoušek, ale v Monaku si i fanouškové přijdou na své.

Tenkrát jsem v pátek před závodem potkala všechny své oblíbené jezdce GP2 (a že jich v tom roce bylo opravdu hodně) i jednoho neoblíbeného (Marcuse). Byl to pro mě opravdu významný den. Ale nejvíc jsem se těšila na Julese, a toho jsem jako jediného nepotkala. Naštěstí GP2 má za víkend závody dva, takže druhá šance přišla následující den. A to mi štěstí přálo, na Julese jsem narazila a získala tak naší první společnou fotku.



Jules a Sam byli nejen kolegové, ale také velcí přátelé

V roce 2010 byl Jules ještě takové mládě. O rok později, kdy pokračoval v GP2 se z něho stal už jinačí chlap. Opět tu bylo Monako, opět před pátečním závodem, opět Marcus a hlavně znovu Jules! I když tenkrát už na rozdíl od minulého roku měl i řady dalších obdivovatelů a člověk se o něj již musel dělit.

Má fotka s Julesem z roku 2011

Rok 2012 uvítala zpráva, že Jules již nebude závodit v GP2 ale přechází do Formule Renault 3.5 !!! S nadšením jsem to přijala nejen já, ale i všechny jeho další obdivovatelky. Jelikož ve světě GP2 jsou před vámi piloti skryti minimálně za dvěma ploty (kromě Monaka), kdežto FR 3.5 nám naservírovala Julese jako na talíři.

Tento rok, co se Julese týče, byl pro mě nejvýznamnější. V té sezóně byl mým nejoblíbenějším pilotem i největším idolem. FR 3.5 byla zároveň mojí nejoblíbenější sérií, kdy jsem nevynechala jediný závod, a vstávala jsem dokonce, abych se mohla dívat na live timingu na kvalifikace. (Pamatuju si, že Jules vyhrál svůj první závod na můj svátek, jaký paradox, když vezmu v potaz, co se mu stalo na moje narozeniny.) Ale nutno dodat, že ten rok FR 3.5 prožívala svou opravdu silnou sezónu, kvalitní jezdecké složení, super závody. Dnes už je to jen stín tehdejší slávy.

V roce 2012 zažil také snad svou největší popularitu tumblr (to je něco mezi blogem a twitterem). A jelikož to byl rok, kdy Julese všechny holky žrali víc než kdy jindy, byl to na tumblr opravdu nefalšovaný fangirling, za který by se nemuseli stydět ani Jonas Brothers (či kdo byl v té době zrovna populární). Jules byl tenkrát zároveň i rezervním pilotem Force India, a o závodních víkendech postával na jejich boxové zdi. Při trénincích na Julese pravidelně bývaly záběry, a on pak vždy do kamery mrkal, mával, či házel ten svůj neodolatelný úsměv. Děvčata z toho pak samozřejmě na tumblr tvořila animky a reblogovalo se o sto šest. Tenkrát to byl rok, kdy jsem se na tréninky dívala poctivě jako nikdy :D


Naživo jsem ten rok viděla Julese zase v Monaku. Nejdříve jsme ho potkali (tentokrát s Katf1) před paddockem F1, a samozřejmě s ním opět máme společnou fotku. Pamatuji si, jak mě tenkrát překvapilo, že si Julese kromě nás nikdo jiný z fanoušků nevšímal.

Tenkrát to byl taky rok, kdy Jules začal mít ty své omdlévající úsměvy, už jen kvůli kterým stálo za to žít. Bohužel už je to moc dávno, a já si takové detaily příliš nevybavuju. Ale určitě jeho úsměvy byly, protože když jsem ho pak na ten svůj svátek viděla v TV (zašla jsem si kvůli tomu k tetě, abych jeho první vítězství nemusela sledovat na streamu) , tak jsem si říkala, "Oh přesně takhle se na mě usmíval v Monaku" (omdlení) :D No byl to trochu divný rok, to nepopírám.

Ten rok byla v Monaku také ona slavná Pirelli akce s rezervními piloty F1. To jest, vypadalo to tam asi jako současné složení formule E, plus Jules (a Maria :( )

Myslím, že ta jména stojí za to si znovu vyjmenovat (alespoň pro mě), protože to tehdy byl opravdu ráj. Lucas di Grassi, Jaime Alguersuari, Jerome D Ambrosio, Dani Clos, Sam Bird, Valtteri Bottas, Maria de Vilotta a Jules Bianchi.


V září jsem konečně měla jet na WSR do Maďarska. Samozřejmě jsem se hodně těšila, ale nakonec to bylo ještě lepší. Úplně poprvé jsem totiž získala akreditaci a jela tam jako novinář!

Abyste si nemysleli, že jsem tam byla vedle jen z Julese, tak to zase ne. Ten rok jsem ve WSR měla opravdu hodně oblíbenců - Albert Costa, Sam Bird, Daniel Abt, Alex Rossi, Arthur Pic, Kevin Korjus, Antonio Felix da Costa (ach, to jsou zase jména), takže jsem to měla hezky rozložené. Ani jsem netušila, že tam vzadu v poli jezdí můj budoucí manžel (to slovo "budoucí" platí i dnes, aby to někdo špatně nepochopil :D) Zoel Amberg. To je sice zase jiný příběh než ten o Julesovi, ale stejně je to ostuda.

Nicméně můj nejoblíbenější tým byl Tech 1, ale to kvůli oběma jejich pilotům, Julesovi i Abtovi. V blízkosti tohoto týmu jsem trávila opravdu hodně času. Měla jsem tedy příležitost vedle Julesovi garáže stát při kvalifikaci, na startovním roštu být před jeho předním křídlem, fotit ho při autogramiádách (ok, nechala jsem si podepsat i naší společnou fotku z Monaka :D), být pod stupněm vítězů, když dojel třetí, a sedět proti němu na tiskové konferenci.




Byl to prostě super zážitek, tak super, že jsem se ten rok musela vydat ještě na závod do Barcelony. Byl to poslední závod sezóny a Jules tam bojoval o titul s Robinem Frijnsem.

A opět klasika: kvalifikace, autogramiáda, startovní rošt, jen ty stupně vítězů už ne. Je blbé, že když jste na závodech, tak je logicky chcete vidět na živo (alespoň ze začátku), sledovali jsme je z terasy nad boxy, ale tam není výhled na žádnou obrazovku, takže jsme mohli sledovat auta na dráze, ale už jsme neviděli co se v závodě děje. A to není moc dobré, když se rozhoduje o titulu. Stalo se to, že Frijns Biachiho sestřelil. Jules nemohl v závodě pokračovat, Frijns byl diskvalifikován, a kdo získal titul? To jsem nevěděla, tehdy jsem byla ještě bez přístupu k internetu, a neznala jsem tak ani jak se změnilo bodové pořadí po sobotním závodě. Takže jsem byla v místě dění a nevěděla nic. Ale tenkrát mě to ani moc nezajímalo. Formule Renault 3.5 totiž měla jiného hrdinu, další svůj závod zrovna vyhrála vycházející hvězda Antonio Felix da Costa, a nějaký nový Šampion nikoho tehdy opravdu nezajímal.

Téhož dne odpoledne jsem narazila na Julese, jak jde s jedním člověkem z týmu na sportovní komisařství. Takhle se tvářit jsem Julese ještě nikdy neviděla, byl to výraz člověka, který prohrál. Tak jsem poznala, že titul získal Frijns.

Pro sezónu 2013 všichni tak nějak doufali, že Jules dostane závodní sedačku u Force Indie. Ale Force India si s oznámením jezdeckého složení dávala hodně na čas. Oznámila ho až posledního února a to místo získal Sutil. Pro Julese už bylo příliš pozdě hledat si závodní sedačku jinde, všude už měli plno. Pak se začali objevovat celkem šílené spekulace, že by Jules mohl nahradit Luize Raziu u Marussie, jelikož Razia nakonec nedokázal zaplatit. Jules, který, je předurčen Ferrari že by zamířil "k nám" do Marussie? Ha ha ha. Tenkrát jsem řekla, že jestli Jules s Marusiií podepíše, ihned si kupuju letenku do Monzy, protože tohle se musí vidět ne jednou, ale aspoň dvakrát! Ale samozřejmě jsem tomu nevěřila.

A pak najednou… Áááááááá, jéééééééééé, Jupíííííííííííííí, Opět se ukázalo, že ve formuli 1 je možné opravdu vše a já si kupovala letenku. Z Julese se tedy stal pilot F1 a ještě k tomu v mém nejoblíbenějším týmu, a taky mi dělalo velkou radost, že Marussie Julese alespoň na chvíli vyrvala ze spárů Ferrari (mě tenkrát opravdu trápilo, že tam směřují jeho cesty, takže jsem se teď vlastně "dočkala." Jules a Ferrari se nikdy nestane skutečností :(

A ještě nutno dodat, že ta koupě letenky v euforii byla vážně skvělé rozhodnutí. To září sice už vůbec nešlo o Julese, ale Monza se stala jedním z nejvýznamnějších víkendů mého života (i když kvůli Marcusovi měla i dost špatných stránek - sakra, proč mi Marcus furt musí lézt do mého příběhu o Julesovi?)

Pak opět přišlo Monako a já poprvé viděla Julese hrát fotbal, taky pěkná věc. Ale ještě by to chtělo ujasnit jednu věc o sezóně 2012. Jules byl strašně sexy v televizi, v animkách i na fotkách. Ale na živo to tak nebylo. Vždy když jsem ho viděla, tak jsem si řekla "to je jako všechno? To je ten, kterého tak obdivuju?" Na živo mu prostě něco chybělo, možná charisma, působil strašně obyčejně a nezajímavě. Ale to NĚCO získal, když se z něho stal pilot F1. Praštilo to do očí hned, jen co jsem ho poprvé spatřila na fotbalovém trávníků (a že to bylo ještě docela z dálky). Svým přechodem do F1 se Jules stal sexy i naživo.

Ale přechod do F1 má i své negativní stránky. Bála jsem se, že jako pilot F1 se Jules změní,už to nebude ten fajn kluk jako dřív, a že fanynky navždy přišli o jeho úsměvy, o kterých pak psaly na tumblr romány. Ale nestalo se tak, a při našem tehdejším setkání mě Jules obdaroval tak krásným úsměvem, jako do té doby ještě nikdy :D Ale teď vážně, Julese opravdu až do samého konce F1 nezměnila, a jak už jsem psala jinde, zůstal tím prima klukem, který si svých obdivovatelek vždy vážil a našel si na ně čas.

A pak nějak sezóna 2013 ubíhala, a já si jí užívala, protože mi bylo jasné, že takový pilot jako Jules nezůstane u Marussie více než jednu sezónu, ale že na něj někde čeká lepší tým. Když se začaly objevovat zprávy, že by Jules mohl v Marussii zůstat i další sezónu, tak jsem se tomu opět jen smála, a pak následovala euforie srovnatelná, s tím co se stalo v březnu, když Jules s Marussíí podepsal poprvé. To že s námi Jules zůstane i druhou sezónu jsem brala jako dar přímo z nebes.

A teď už k sezóně 2014, která skončila špatně, ale začala docela dobře. Já už jsem byla jako zkušený novinář, na F1 přístup sice nemám, ale na nějaké nezávodní aktivity ano. Třeba jsem byla opět na fotbale, sice ne jako novinář, ale i jako fanoušek si tam člověk užije své. Jules hrál taky. Ale tam už jsem měla jiné zájmy. Vybavuju siho jen jak se snažil bavit s Arthurem Picem (velmi introvertní osoba), nadšeně tam kolem něho poskakoval (Artur je vyšší) , no a Arthur úplný nezájem a ve tváři výraz "no tak si kecej, já to snad nějak přežiju." Cože on se s nim chce bavit Jules Biachi a jeho to snad ještě obtěžuje? O to krásnější pak ale byli Arturovi tweety o Julesovi plné (skrytých) emocí, které dokazovaly, že mu na něm opravdu záleželo.

Jak už jsem uváděla v jednom z minulých článků, Jules byl velmi společenský člověk a nevynechal žádnou akci. Pravidelně se účastnil i módních přehlídek Amber Lounge. Pamatujete ještě tu z roku 2012, kdy mu to vůbec nešlo? Byl to alespoň důkaz, že i Pan Dokonalý má nějakou věc, která mu nejde. Nikdy by mě nenapadlo, že Julese v roly modela uvidím naživo. No stalo se tak, a já letos Amber Lounge opravdu navštívila. A nutno dodat, že se Jules to chození po mole už naučil. Stal se perfektní opravdu ve všem.

V Monaku také Jules navštívil oba závody GP2. A tam jsem jako fotograf na něm ocenila další věc. Když piloti mají pózovat, je to docela problém, ale když jsem Julese požádala o fotku, hned nahodil profesionální pózu, že jsem vážně koukala, o nasazení dokonalého úsměvu ani nemluvě. To bylo, když jsem ho potkala v pitlane. Pak jsme na sebe ještě narazili na startovním roštu u auta Arthura Pica, což je jeho i můj oblíbenec.


V pitlane před závodem GP2

Pak jsem Julese znovu viděla při F1 na Monze, kde má F1 a GP2 vchod do paddocku hned vedle sebe. Chvíli předtím přišli Hamilton, Massa a Raikkonen, a na ně se vrhli davy fanoušků, na tom není nic překvapujícího. Ale překvapilo mě, že Julese fanoušci nechali projít úplně bez povšimnutí! I v téhle době, když už něj byla celkem hvězda, navíc jsme byli v Itálii a on je to pilot Ferrari. No chyba těch lidí.

Týden po Monze se jelo WSR v Maďarsku, a tam přišlo naše poslední setkání. Bylo velmi nečekané, ale o to krásnější. Očekávala jsem, že Jules přijede na příští závod do Francie, ale že do Maďarska? Narazila jsem tam na něj na startovním roštu FR 2.0 a zase mi tak krásně zapózoval.

Úplně naposledy jsem Julese viděla pod stupni vítězů FR 2.0, kde zrovna vyhrál můj oblíbený pilot (a taky Francouz) Andrea Pizzilota. Jules se na něj přišel podívat a opíral se tam v první řadě o záterasy, a on vždycky nosí strašně odlehlé džíny. Já normálně nikomu na zadky nekoukám, a rozhodně jsem si neříkala, jak je ten jeho zadek sexy, ale spíš něco ve smyslu "no Julesi, že se nestydíš!" (samozřejmě ze srandy) Ale prostě …můj poslední pohled na Julese patřil jeho zadku !!!

Myslím, že je na čase na tomto místě příběh ukončit. Doufám, že se Vám místy nezdál neuctivý, ale já chtěla na Julese zavzpomínat pohledem, jaké to bylo, když tu s námi ještě byl a ne jaké je to teď.

Na startovním roštu FR 2.0 v Maďarsku
 


Komentáře

1 petr2 petr2 | 23. prosince 2014 v 9:21 | Reagovat

Albert Costa se nějak vytratil, to samé Dani Clos, kdo ví co s nimi ted je

2 šárka šárka | Web | 23. prosince 2014 v 17:00 | Reagovat

[1]: Costovi došli peníze, takže teď koučuje piloty - loni ve FR 3.5 letos v evrospké F3.Clos teď nedělá asi nic.

3 Katka Katka | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 17:30 | Reagovat

Já si pamatuju, jak byl Jules v Monaku jediný, s kým máme dvě společné fotky :-) Co se týče toho jeho vzhledu tenkrát.. Pro mě byl v tomhle hvězda Pudink, jak tam jezdili na tom simulátoru, tak jsem z něj nemohla spustit oči až mi to bylo blbý, tak jsem koukala chvíli jinam :-D Ale myslím, že se mi určitě líbil i Jules, byl takový plachý a to ho dělalo ještě víc sexy.

A přemýšlela jsem, kdy jsem mu začala fandit já, ale vůbec si to nepamatuju..

Musela jsem si přečíst i ten rozhovor se Samem a je skvělý, prostě skvělá dvojka :-) Mimochodem dělají ještě tyhle rozhovory? A ještě mám jednu otázku, je něco nového u Costy?

4 Katka Katka | 23. prosince 2014 v 17:31 | Reagovat

A teď vidím odpověď na Costu v předchozím komentu, takže dělá pořád to stejné a Dani ten si myslím užívá s přítelkyní, ale jinak je škoda, že není ve Formuli E

5 šárka šárka | 23. prosince 2014 v 17:42 | Reagovat

[3]: JJ vím, že z Monaka máme dvě fotky :-D a teď když jsem hledala fotky do tohohle článku jsem objevila i jednu naší společnou z Barcelony, o které jsem vůbec netušila že jí mám :-D

Pro mě je ten rok 2012 právě strašně dávno. Taky jsem to měla tak, že jsem z někoho nemohla spustit oči až mi to bylo blbý, ale už nevím kdo to byl :-D Ale asi Jules, maximálně Pudink. Určitě bych to našla v nějaké své reportáži.

Ty rozhovory už nedělají. Ale mohli by místo nich vymyslet něco jiného :-D

K tomu Costovi ještě dodám, že loni pořád věřil, že najde sponzora a bude závodit. Kdežto letos to vypadá, že se již se svou karierou kouče smířil a k závodům se asi jen tak nevrátí :-( Taky to byl první rok, kdy jsem ho nepotkávala. Loni jsem ho měla ve WSR pořád, ale teď jezdil jen s DTM v rámci kterého je F3...

A Clos dělá asi od všeho trochu. Nedávno byl třeba na nějakém tréninkovém kempu s Pepou Králem, kde taky koučovali piloty

6 Katka Katka | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 18:29 | Reagovat

[5]: Pro mě je to taky děsně dávno - ještě že si píšeme ty reportáže, jinak bychom nic nevěděly :-D

Já myslím, že si toho Pudink tenkrát i všiml, já ho totiž ještě k tomu všemu pořád fotila a snažila se, aby se povedla aspoň nějaká fotka :D

To je ale smutné, když ti jezdci koučují jiné, hlavně u Daniho mi je to líto, kdyby HRT neskončilo, mohl tam být třeba i s Pepou..

7 šárka šárka | Web | 23. prosince 2014 v 22:18 | Reagovat

[6]: oni si tyhle méně známí všímaj. a taky pamatujou. viz Coletti :-D

smutné hlavně je, když koučujou méně talentované piloty než jsou oni sami, kteří jezdí jen proto, že jsou bohatší. To se právě stalo Costovi když koučoval Maršenka, ale Maršenko po roce taky schudnul a teď už koučují oba dva :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__flashReplacement__