Můj rok 2014 (1.část)

2. ledna 2015 v 13:52 | šárka |  blog
Další článek, který jsem původně plánovala už na Silvestra a jelkož jsem ho z větší části už měla napsaný, jsou tam furt staré časy,takže letos znamená loni, loni znamená předloni. Článek je také moc dlouhý, proto bude rozdělen do dvou nebo třech částí.

V tomto článku přináším ohlédnutí za tím, co jsem letos zažila na závodních okruzích. Opět jsem jako novinář jezdila po závodech GP2/GP3 a World series by Renault. Z GP2 jsem stejně jako loni navštívila Monako, Maďarsko a Monzu. S World series by Renault jsem byla v Monaku, Moskvě a Maďarsku. Měla jsem jet i na závěrečný závod do Jerezu, ale bohužel místo toho jsem jela do nemocnice. Nejlepší a nejpamátnější víkend bylo jako vždy Monako, ale za sezónu jsem zažila i spoustu jiných krásných věcí. Tady je jejich shrnutí:


Amber Lounge aneb piloti jako modelové

Návštěva Amber Lounge fashion show v Monaku byla již dlouho mým snem, ale nepředpokládala jsem, že se jen tak uskuteční (vstupenky jsou tam totiž opravdu drahé). Letos se mi však tuto akci podařilo navštívit jako novinář. Sice jsem pak říkala, že to nebylo tak skvělé, jak jsem si představovala (letos se totiž přehlídka nešla kolem bazénu, ale po hodně krátkém mole, takže piloti udělali dva kroky otočili se a odešli, a člověk si jich tedy moc neužil), ale celkově když na to s odstupem času vzpomínám, byl to super večer. Šlo přeci jen o splnění mého velkého snu a zážitek to byl i z jiných důvodů. Kolikrát v životě se vám stane, že jste pozvaní mezi monackou smetánku a starají se tam o vás, jako byste byli nějaká významná osoba (i když si nejsem jista, zda ten pán, co byl k novinářům přidělen, tam proto, aby se staral o jejich pohodlí, nebo je hlídal). A bylo prostě super vidět na přehlídkovém mole Julese, Marcuse, Daniela, Vergneho a další i jejich přítelkyně. Zvláště když jsem to v minulosti již tolikrát viděla na fotkách a videích. Holkám to všem moc slušelo, klukům sice taky, ale přeci jen jsou dle mého názoru krásnější v závodní kombinéze. Také tam byl jako host Justin Bieber, z jeho přítomnosti si všichni sice dělali srandu, ale co si budeme povídat, stejně z něj nakonec všichni byli nejvíc vedle. Doufám, že jsem na této akci nebyla naposledy, a za rok budu moci znovu. I když jeden model tam už bude navždy chybět :(


V Moskvě je možné opravdu vše

World series by Renault v Moskvě je pro mě vždy speciální událostí, jelikož já jsem nadšenec do Ruska a navštívit Moskvu byl vždy můj sen, a to se mi splnilo právě díky WSR. Loni jsem tam byla poprvé a vrátila jsem se tam i letos. To o čem chci v tomto bodě mluvit je ale trochu něco jiného. Na okruhu Moscow Raceway jsem si zase po dlouhé době mohla vyzkoušet jaké to je, když se daří mému favoritovi. Můj nejoblíbenější pilot ve FR 3.5 je Zoel Amberg, a jak je u mě zvykem, je to spíše pilot z konce pole. Ač v první části letošní sezóny se mu celkem dařilo a jezdil v první desítce. Ale za ty tři roky co ve FR 3.5 působil, se stupňům vítězů ani nepřiblížil (což je docela ostuda, protože ve FR 3.5 bojují o titul i nováčkové). Ale v Moskvě se ukázalo, že v Rusku je možné opravdu vše. V sobotním závodě se Zoel kvalifikoval třetí (já kvalifikaci nestihla, a když jsem se koukala do výsledkových listin, popletla jsem si strany a myslela, že skončil třetí od zadu, jaké pak bylo mé překvapení, když na startovním roštu zaparkoval na třetí místo odpředu!) Druhý Pierre Gasly nedokázal odstartovat do zahřívacího kola, takže se Zoel najednou ocitl druhý a před sebou měl jen domácího hrdinu Sergeje Sirotkina. Na Moscow Raceway se navíc novinářům dobře sleduje závod naživo, jelikož mediální centrum má balkonek, odkud vidíte celou cílovou rovinku (na jiných závodech se musíme dívat jen v TV). A naživo sledovat svého oblíbence bojovat o svůj životní úspěch bylo vážně super. Řekla bych, že to byl můj druhý nejhezčí závod co jsem kdy viděla (první byl když Albert Costa vyhrál titul s Megane Trophy). Tribuny se běžně na automobilových závodech moc hlasitě neprojevují, ale ten den, pokaždé když Sirotkin, a v závěsu za ním Amberg, vjeli na cílovou rovinku, tribuny propukly v jásot. Myslím, že to pro oba piloty musel být krásný zážitek. Ty tribuny sice fandili proti Ambergovi, ale kolikrát v životě se zrovna jemu stane, že ohrožuje Rusům jejich národního hrdinu? Amberg začal v jednu chvíli Sirotkina stahovat, to ale ve mě vyvolalo zděšení, protože kdyby se začal pokoušet o předjetí, tak by to mohlo dopadnout ještě hodně špatně.

Jakožto novinář jsem Zoelovým úspěchům mohla být nejblíže co to bylo možné: v parc fermé, když se po projetí cílem vítal se svými mechaniky (za to že si stoupli vedle mě opravdu nemůžu), pod stupni vítězů i na tiskové konferenci, kde jsem jako vždy seděla v první řadě. Hezké na tom bylo i to, že druhý den na stupních vítězů skončil Pierre Gasly, což je zase oblíbený pilot mé kamarádky, která tam byla se mnou, takže jsem to všechno mohla ještě jednou prožít s ní.


F1 nadosah

Na GP2 jakožto doprovodnou sérii F1 sice jezdím do Monaka, Maďarska a na Monzu, ale dostat se do blízkosti samotné Formule 1 se mi daří pouze v Monaku. Zaprvé je to jediný závod GP2 kde mohu do pitlane a za druhé piloti nechodí do pitlane garážemi, ale přicházejí od paddocku přes celou boxovou uličku, takže je při cestě potkáváme. I když já závody těch "mých" sérií sledovala až z úplného konce boxové uličky, jelikož mi je nejlépe mezi Marussií a Caterhamem, a hlavně je to jediné místo s výhledem na obrazovku, kde můžu sledovat dění na trati, a kvůli tomu tam přece jsem, že. Takže kolem mě procházeli jen piloti Williamsu, Marussie a Caterhamu a to mi ke štěstí stačilo. Pro mě je opravdu nezapomenutelný moment, jak jdeme po prázdné pitlane proti sobě s Felipem Massou a navzájem na sebe blbě koukáme. Já už jsem na mnohé piloty zvyklá z juniorských sérií (ne jen jako novinář, ale i předtím jako fanoušek) , takže mě už pak tolik neberou a nepřipadají mi tak nedosažitelní. Ale když na vlastní oči vidím tu starší generaci typu Alonso, Massa, Hamilton nebo i Kobayashi, tak jsem z nich pořád vedle :D

V pitlane jsem taky párkrát potkala Marcuse, s kterým jsem se dříve docela dobře znala z juniorek. Sice mě pozdravil, ale myslím, že dokavaď ho z F1 zase nevyhodí, tak se spolu bavit nebudeme. A ač bych si to nikdy nepomyslela, musím říct, že se mi po něm vážně stýská :(

Ale nejde jen o pitlane, v Monaku je F1 všude kolem vás. Třeba, jak už jsem mnohokrát říkala, mechanici Marussie s námi bydlí v Mentonu a každé ráno je potkávám na nádraží (jeden mi musel kupovat lístek) a ve vlaku. I v uličkám Monaka pořád někoho potkáváte. V Monaku máte pocit, že jste celého toho světa součástí, a to se mi tam právě tak líbí.

V Maďarsku jsem z F1 neviděla opravdu nic. Tam tak maximálně můžeme zbožně vzhlížet k motorhome Ferrari, který se tyčí nad námi. V Monze máme alespoň paddock vedle F1, takže při příchodu tam vždy někoho potkám. Letos to byl obzvlášť úspěch. Když jsem v sobotu přišla, zrovna přijížděl Lewis, měla jsem tak možnost na vlastní oči vidět jeho nové tetování za uchem, pak hned přišel Felipe Massa, dále Kimi (myslím, že to bylo úplně poprvé, co se mi ho podařilo takhle zblízka vidět) a Jules s Gutierrezem.

Massa v Monze

Když jména z výsledkových listin dostávají reálné tváře

Na webu formule.cz píšu i o sérii GP3. Piloty GP2 i FR 3.5 již osobně celkem znám, ale o pilotech GP3 to neplatilo. Byly to pro mě jen jména ve výsledkových listinách, maximálně jsem znala jejich podobu z profilových fotek na oficiálních stránkách GP3 (nutno dodat, že ty fotky jsou dost nevypovídající, některé piloty jsem podle nich nedokázala přiřadit dodnes), takže jsem se velmi těšila na závod do Maďarska, až k těmto jménům z výsledkových listin přiřadím i konkrétní živé tváře.

A musím říct, že jsem se v tomto směru opravdu dočkala.Nejvíc při závodech GP2, které jsme všichni sledovali v paddocku v televizi a piloti GP3 seděli všude okolo. Žádné bližší vztahy se mi s nimi ale bohužel navázat nepodařilo. Za dva závody to prostě nejde, myslím, že by to chtělo o závod víc a pak by to bylo akorát. Taky mě mrzí, že se GP3 jezdí buď brzy ráno (kvalifikace a 2. závod), kdy jsem ještě na cestě na okruh, nebo příliš pozdě (trénink a 1.závod) kdy zrovna musím být přítomna na tiskové konferenci GP2. Takže si ty GP3 na závodech opravdu moc neužiju.

Mezi mé oblíbence tam patřila hlavně dvojice stáje Arden Patric Niederhauser a Robert Visoiu. Oni dva si jsou strašně podobní, a když je vidím spolu se bavit (oni jsou navíc dobří kamarádi), tak jsem z nich vždy strašně nadšená. Při kvalifikaci F1 jsem je třeba "nenápadně" odposlouchávala, komu fandí v F1. Niederhauser Alonsovi, ale Visoiu ne (první můj idol, který nefandí Alonsovi!), bohužel komu fandí, jsem neslyšela, protože ač je to F1, tak se přeci jen občas nějaký ten zvuk ozve.

U Niederhausera jsem nečekala, že by se se mnou někdy mohl začít bavit, protože na první pohled působil docela jako frajírek. Takže jsem se zkoušela seznámit s Robertem Visoiu, protože ten působil jako malý roztomilý chlapeček. Ale nakonec se ukázalo, že je to přesně obráceně. Na Monze jsem zjistila, že Visoiu v Maďarsku snad ani nezaznamenal mou existenci, a navíc se ukázalo, že je docela namyšlený. Zato Niederhauser si mě z Maďarska pamatoval (na to, že jsme se dostali do kontaktu jen když jsem si ho jednou fotila, je to docela dobrý) a zdál se být jako prima kluk. Myslím, že bych se s ním mohla spřátelit, ale jak jsem říkala, chtělo by to o jeden závod víc..

Patric Niederhauser
 


Komentáře

1 Niki Niki | Web | 2. ledna 2015 v 16:21 | Reagovat

Jej, já si vždycky tak ráda čtu tvoje zážitky :-) :-D

2 šárka šárka | Web | 3. ledna 2015 v 13:51 | Reagovat

[1]: tak to jsem ráda, že alespoň někdo, snad mě to motivuje dopsat tu dnešní část :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__flashReplacement__