Co jsem zažila v sezóně 2015

29. prosince 2015 v 21:59 | šárka |  Ze života v Pitlane
Letos má aktivita tady na blogu téměř ustala. Je to dáno hlavně tím, že motorsport si teď užívám více naživo než online. Samotné navštěvování závodů sice nemá za důsledek, že nemohu na blog psát, ale vydělávání si na závody už jo. Dokonce jsem si našla i druhou práci, abych vše ufinancovala. A vyplatilo se, získané zážitky za to stojí. V únoru jsem na tomto blogu zveřejnila článek Má přání, a některá z nich se mi už splnila, k tomu se přidala spousta dalších zajímavých věcí...Takže jaká má přání ze začátku tohoto roku už jsou skutečností?

Na Nazionale Piloti jako novinář

Začněme tím přáním, které bylo asi nezjednoduší, a to navštívit fotbalový zápas Nazionale Piloti jako novinář. Zatím jsem ho totiž navštěvovala jen jako fanoušek. Toto přání se mi splnilo letos v Monaku v rámci Velké ceny. I když tentokrát tam mnoho pilotů F1 nehrálo. Jen Felipe Massa, Sergio Pérez, Carlos Sainz, Will Stevens a Roberto Merhi. Mě ale ke štěstí stačili kluci z Manoru a Marcuse jsem tam stejně neočekávala, takže za mě bylo všechno v pořádku.





Zápas jsme trávili u střídačky pilotů F1, a nejvíc se mi na tom líbilo, jak jsme tam byli všichni pohromadě. Takže vedle mě třeba stál tatínek Felipe Massy a svého synka si filmoval na mobil, za mnou si s míčem hrál Massa junior, Rafaela se zase vykecávala s kamarádkama. Mě se tyhle pocity, když zapadnu do světa F1, strašně líbí. Nejvíce jsme si piloty užili o přestávce, kdy s námi neměli žádné problémy přátelit se, a to ani již zmiňovaný Felipe Massa. Ale znáte mě a moje priority, já se raději věnovala Stevensovi a Merhimu, a pak také jedinému pilotovi z GP2, který tam hrál, Nathanelu Berthonovi. A jako hosta jsme tam měli Paris Hilton. Když máte kolem sebe plno pilotů F1, žádná Paris Vás sice nezajímá, ale kolikrát v životě se Vám stane, že se k celebritě jejího formátu dostanete takhle blízko?




Být součástí F1

Jeden ze snů, který se mi jen tak nesplní, je získat akreditaci na F1. Občas si říkám, zda by to vůbec stálo za to, ale moje odpověď vždy zní, že určitě ano. V Monaku jsem si alespoň na chvíli vyzkoušela, jaké to je do F1 opravdu patřit, spadla i ta poslední bariéra. S mojí akreditací mě totiž ve středu večer pustili do pitlane. Jasně, to se povede i každému fanouškovi při pitwalk, ale tohle bylo úplně něco jiného (i když možná jen psychicky). Žádná bariéra, člověk si tam mohl chodit jak chtěl, a prostě tam definitivně patřil. I když jen na pár desítek minut. Ale stejně to byl ten nejkrásnější pocit na světě. Vůbec se nedivím těm lidem, kteří dají úplně všechno, aby mohli být nedílnou součástí F1, vážně to za to stojí.




Znát se s piloty F1

Vždy jsem si přála znát se s nějakým pilotem F1. S Marcusem nám to popravdě řečeno moc neklape. Vidíme se vždy jen v Monaku, tam mě sice pozdraví, ale po zbytek víkendu si dává záležet na tom aby, dělal že mě nevidí. Nemáme se zrovna v lásce, ale na druhou stranu, kdo může tvrdit, že se vzájemně nesnáší s nějakým pilotem F1?

Zato mě letos mile překvapilo, že mě znají piloti Manoru. S Willem Stevensem jsem strávila tři poslední roky ve FR 3.5 tak by na tom nemělo být nic divného. Ale ve WSR není vůbec příležitost se s piloty seznámit, já ho znala jen z focení na autogramiádách (kam jsem za ním pravidelně chodila, přece jen to je fešák). Takže jsem po jeho jmenování u Manoru vůbec nečekala, že by mě mohl znát. Ale stalo se tak, a poznal mě již na zmiňovaných Nazionale piloti. Po zbytek víkendu V Monaku jsem ho každý den potkávala v pitlane a kolem paddocku, vždy mě pozdravil nebo se na mě alespoň usmál. A to je strašně hezké, když se k vám takhle nějaký pilot chová. Též jsme se setkali i na Amber Lounge fashion show, kde byl roztomilý mini model.

S Robertem Merhim už je to složitější. Ten jezdil ve FR 3.5 loni, a ač vyhrával, mě vůbec nezajímal, protože mi přišel ošklivý. Když se však z něj stal pilot Manoru, najednou v mých očích doslova přes noc zkrásněl, a byly okamžiky kdy jsem ho považovala za nejvíce sexy pilota F1 letošní sezóny. Proto jsem si strašně vyčítala, jakou příležitost jsem loni promarnila. Naštěstí jsem letos dostala druhou šanci. Na fotbale si mě samozřejmě vůbec nepamatoval. Ale svou pílí jsem dosáhla toho, že i on mě v průběhu víkendu začal zdravit. Potkávala jsem ho ještě častěji než Stevense, nejprve to tedy začalo fotbalem (kde jsem si s ním udělala své první selfie v životě :D), následně jsem ho každý den potkávala v pitlane, pak na Amber Lounge fashion show (udělalo mi radost že na párty si dávám stejné nápoje jako piloti F1, tedy coca colu :D ) a pak jsem ho navíc potkala i na startovním roštu FR 3.5, kde sice nezávodil, ale přišel se tam podívat na své kolegy.

Připomínám, že kromě F1 Roberto letos pokračoval i ve FR 3.5.Já na závodech této série byla letos jen v Maďarsku, a tam to teprve byla druhá šance se vším všudy. Odehrálo se tam totiž přesně to co v Maďarsku rok předtím, kdy jsem Merhiho ignorovala, takže jsem měla skvělou příležitost to napravit. A také, že jsem tak učinila. U jeho garáže jsem trávila dostatek času, fotila ho při autogramiádách, stála před jeho předním křídlem na startovním roštu. Co víc, v Maďarsku Roberto získal své první (a také poslední) letošní stupně vítězů. Takže jsem ho viděla i na tiskové konferenci a po ní jsem mu položila i jeden dotaz. Jednoduše řečeno, byla jsem nadšena a loňská křivda byla konečně napravena :D




Pak se samozřejmě znám i s dalším pilotem Manoru Alexandrem Rossim, ale o něm více pohovořím v nějakém příštím odstavci.

Renault Sport Trophy

U WSR ještě zůstaneme. Před letošní sezónou (a i v průběhu ní) zamířila poslední generace pilotů FR 3.5 do GP2, což bylo samozřejmě super, ale také to mělo za následek, že mi ve FR 3.5 už žádný favorit nezbyl. Takže už mě tato série téměř přestala zajímat. Ale když jsem byla naživo v Maďarsku, našla jsem si za ní náhradu, a to nově vzniklou sérii Renault Sport Trophy. To je série, kde se závodí s novým modelem sportovních vozů R.S.01. Popravdě mě na ní zaujali spíše piloti než auta, a to mojí dva favorité, kteří loni působili ve FR 2.0, Andrea Pizzitola a Steijn Schothorst. Dokonce v Renault Sport Trophy patřili k předním pilotům. V době když jsem byla v Maďarsku Steijn vedl šampionát. Což je u mých favoritů věc jinak nevídaná. Zvítězil i v závodě v Maďarsku, a to v neděli večer, takže šlo o nejhezčí zakončení víkendu, jaké si jen dovedu představit.




Setkání s Nelsonem

Jedno z mých největších dávných přání bylo potkat Nelsona Piqueta Jr. což je můj nejoblíbenější pilot F1 vůbec. Plánovala jsem, že se za ním vypravím na Formuli E, ale až za rok. V poslední době se však řídím heslem, proč něco odkládat na další rok, když to můžu udělat hned, tak jsem se na formuli E vydala už letos. A to rovnou na finále do Londýna, kde Nelson bojoval o titul, takže jsem se s ním opravdu setkala a to ve velkém stylu. Ve Formuli E jsme měli přístup úplně všude, takže vůbec nebyl problém trávit čas u něho v garáži.Mám s ním dokonce i společnou fotku ze startovního roštu před jeho finálovým závodem. A kdyby mi v dobách,kdy byl Nelson moje pubertální láska, někdo řekl, že jednoho dne budu gratulovat Nelsonovi k titulu, tak bych si o tom člověku myslela, že se naprosto zbláznil Ale ono se tak opravdu stalo! Po tiskovce kdy vyhrál titul (Nelson a titul, už to nejde dohromady), jsem byla jeho prvním gratulantem. Dodnes jsem z toho naprosto nadšená, a je to jen další důkaz, že v motosportu je možné opravdu všechno.




Formule E a mí dávní hrdinové

U Formule E ještě zůstanu. Možná jste se všimli, že já bývala odpůrcem této série, to jsem sice v jistém věcech stále zůstala, ale po závodě v Londýně jsem byla z formule E vážně nadšena, alespoň po té organizační stránce. Již kdysi jsem psala, jak mají pořadatelé tuto sérii skvěle marketingově zvládnutou, a to platilo i u přístupu k novinářům. Zajistili nám tam nezapomenutelný víkend, to v první řadě znamenalo přístup úplně všude: pitlane (i během závodu), garáže, startovní rošt, do toho se konalo spoustu tiskovek, autogramiády, několik oficiálních focení i možnost udělat s piloty rozhovory.
A pro mě to také znamenalo potkat se se svýmy dávnýmy láskamy, které jsem už roky neviděla (jediného Nelsona jsem neviděla ještě nikdy). Jezdecké složení první sezony Formule E asi znáte, přesto bych ty své největší idoly ještě jednou vyjmenovala, kromě Nelsona Piqueta to byl Lucas di Grassi, Jerome d´ Ambrosio, Bruno senna, Jean Eric Vergne, Sam Bird, a Jaime Alguersuari, který se kvuli svým zdravotním potížím bohužel Londýna již neúčastnil. Tolik idolů najednou se ale nedá zvládnout, tak z nich nakonec jako mé největší lásky vzešli Nelson Piqet a Jerome D´Ambrosio a o víkendu soustředila jsem se hlavně na ně.

Co si však budeme povídat, takovýhle piloti se s vámi zničeho nic kamarádit nezačnou, takže jsem je měla spíše jen na obdivování a na očumování. Na kamarádění jsem si tam našla někoho jiného. A to dva mé staré známé z GP2 Daniela Abta a Fabia Leimera. Pro mě to bylo vážně nezvyklé a senzační mít mezi piloty konečně takovou známost. S nimi to nebyl vztah jako novináře a jezdce spíš jako kamarádů (nebo přesněji řečeno starých známých). Třeba na startovním roštu si před závodem jen tak poklábosit s pilotem, to pro mě byla do té doby nevídaná věc.



Další z rodu Piquetů

Nelson nebyl jediný Piquet, kterého jsem letos potkala. Snad si někteří z Vás pamatují, že když Nelson jezdil v F1, tak jsem měla slabost i pro jeho mladšího brášku Pedra, kterému tenkrát bylo 8, začínal na motokárách a byl strašně roztomilý. V životě by mě nenapadlo, že ho jednou potkám. No ale i to se stalo. V Maďarsku v rámci GP závodil v Porsche Cupu, a tam mám s GP2 pasem také přístup, tak jsem se tam na něj zašla podívat a i jsme spolu mluvili! Příští sezónu se chystá do evropské F3, tak doufám, že ho budu potkávat i v juniorských formulích.




Jak se vedlo v paddocku GP2

Ta nejdůležitější část mého roku probíhala v paddocku GP2. Tam jsem letos strávila hned pět závodů. Na začátku sezóny vypadalo tamní jezdecké složení jako by bylo překopírováno z World series by Renault 2013, tedy ročníku, kdy jsem tam strávila skoro celou sezónu a k těm pilotům tedy mám blízké vztahy. Bohužel to netrvalo dlouho, a dva mí nejoblíbenější piloti z této skupinky GP2 opustili, nejdříve Marco Sorensen a pak i Zoel Amberg. Ale i s těma co zůstali to bylo super. Před sezónou jsem měla několik přání, mezi ty nejdůležitější patřilo začít se bavit s Pierre Gaslym i Estebanem Oconem, obě dvě se mi splnily.A mám radost, protože jsou to opravdu pěkní chlapci. Dále jsem se také chtěla blíže seznámit s Alexem Rossim, toho vídám už od roku 2011 ale bližší vztahy jsme spolu nenavázali. To se letos také změnilo, už jen proto, že začal jezdit za můj nejoblíbenější tým Racing Engineering. Tam se znám s paní z PR a ta mě s Alexem seznámila, a dokonce jsem s nim dělala i svůj první rozhovor v životě. Alex se hezky chová k holkám, tak se ke mně vždy hlásil a to dokonce i poté co se stal pilotem F1. Další věc, z které jsem měla velkou radost bylo, že jsem se v GP2 seznámila s Oliverem Rowlandem, Šampionem FR 3.5 letošní sezóny. Dělala jsem s ním rozhovor, první šampion FR 3.5 s kterým jsem v životě mluvila! A jak je to s Vandoornem? Toho jsem alespoň donutila k tomu, že se na mě usmívá, když mě potká. A věřte, že v jeho případě to dalo pořádnou práci!




Nejkrásnější životní okamžiky

Na GP2 v Maďarsku jsem si také ujasnila, jak pro mě vypadají nejhezčí životní chvíle. Jsou to ty okamžiky, kdy stojím u trati a na dráze mohu pozorovat svého idola. V Maďarsku to byli hned dva, v F1 Marcus Ericsson a v GP2 Zoel Amberg. Možná je to dost skromný životní okamžik, bohužel mi ale nebyl dopřán ani ten. Zoela totiž v důsledku jeho nehod v Monaku začala bolet hlava, tak po tréninku zajel do garáže a nevyjel dodnes…


zdroj fota: sauberf1team.com


Abú Dhabí - aneb nikdy neříkej nikdy

Pořád do kola navštěvuji stejné okruhy a už mě to nebaví. Proto to chtělo změnu. Letos jsem se tedy rozhodla navštívit Abú Dhabí. Možná si pamatujete, že mezi mé nejNeoblíbenější okruhy patřil Bahrajn a Abu Dhabi. Ale já jsem prostě chtěla navštívit závěrečný závod sezóny (už jen kvuli Price Giving ceremony s GP2) takže jsem se tam vydat musela. A jak se mi tam líbilo? Rozdělila bych to na dva světy "okruh" a "město". Město jsem fakt nesnášela, vůbec se mi nelíbilo, byla jsem tam strašně zmatená a děsně jsem se tam bála. Pamatuji si , jak jsem se první den s hrůzou dívala z devátého patra mého hotelového pokoje (takhle vysoko jsem nikdy nebyla), podemnou zahalené ženské, kterým koukali jen oči, a já prostě nemohla sebrat odvahu vylézt z toho hotelového pokoje :D Také jsem tam vůbec nedokázala pochopit systém autobusů, tak jsem utratila strašné peníze za taxi. V těch jsem se ostatně taky bála, že mě taxikář unese a prodá nějakému džihádistovi. Zpětně na se na to dívám jako na velké dobrodružství a mám chuť se pustit do dalšího, ale tam mi do smíchu rozhodne nebylo :D

Zato okruh to byl úplně jiný svět. Místní F1 vůbec nezajímá a veškeré fanouškové složení jsou evropští návštěvníci. Takže je tam všechno jako doma a ani náznak že byste se nalézali v muslimské zemi. Okruh se mi v TV sice vůbec nelíbil, ale naživo je to fakt paráda. Pro návštěvníky jsou všechny tyto nové okruhy příjemným prostředím (ale stejně pořád upřednostňuji i mírně zastaralou klasiku). A hlavně když GP2 jelo svůj noční závod, to byla vážně nádhera. Na závod F1 jsem se nedívala, protože jsem se byla převléknout kvůli párty, ale zrovna když jsem se vracela zpět na okruh a vystoupila jsem z taxíku, tak začal ohňostroj, který jsem vy viděli v TV. To byl další opravdu krásný moment. Dokonce z auta vystoupil i můj taxikář, kterého jsem zrovna naštvala, protože jsem ho obrala o všechny drobné :D



Price Giving Ceremony

Tohle byl jeden z úplně největších snů mého života. Navštívit slavnostní galavečer GP2, kde se budou předávat ceny šampionům. Pamatuji si, jak jsem z této akce viděla fotky již v roce 2010 (tenkrát se galavečer konal ještě na Monze) a ač mi to přišlo naprosto úžasné ani mě nenapadlo snít, že bych jednou mohla takovou akci navštívit. Navíc od té doby co sezóna končí v Abú Dhabí, se návštěva price giving ceremony stala ještě o dost složitější. Ale letos jsem se rozhodla, že si toto přání přeci jen splním, seberu odvahu i peníze a do mnou tolik nenáviděného Abu Dhabi pojedu. A nutno dodat, že jsem vůbec netušila, zda budu jako novinář na takovou akci pozvaná. Ale alespoň za tu pouhou naději jsem byla ochotna zaplatit těch 30 tisíc na kolik mě ten výlet nakonec vyšel.

Vyplatilo se, a já byla na slavnostní galavečer pozvaná. A naplnilo to má očekávání. Už stačilo jen to, že jsem nikdy v životě v takovém luxusním klubu nebyla (ok já nikdy nebyla v žádném klubu :D ) Samotné předávání cen byl opravdu zážitek. Mě se strašně líbilo, že jsem mohla vidět výsledek toho, o co se všichni celou sezónu snažili. A mechanici stáje ART (jejich piloti vyhráli tituly jak v gp2 tak gp3 + oba týmové tituly) tam byli opití už od samého začátku, hlasitě se projevovali a byla s nimi dost sranda. A opilý Vandoorne s Oconem byli také k nezapomenutí. Celou akci moderoval Will Buxton a já mohla stát v první řadě (ještě k tomu vedle Alexe Rossiho <3)

Následná afterparty byla také super. Vypadá to, že jsem si konečně v GP2 udělala nějaké přátelé, a že zrovna tyhle známosti by se do budoucna mohli dost hodit. Myslím, že by hodně mohli ovlivnit to, o čem budu v tomto článku psát zase příští rok,tak se těšte :D

zdroj fota: GP2series.com
 


Komentáře

1 moramis moramis | Web | 29. prosince 2015 v 23:04 | Reagovat

Musím říct, že jsi měla úžasný rok. :-) Tolik zážitků :-) Já bych jednoho dne ráda docílila akreditace na DTM, ale to bude běh na dlouhou trať :-) Já jsem ráda, že jsem se letos podívala alespoň jako "host" na rošt. :-)

2 šárka šárka | 29. prosince 2015 v 23:08 | Reagovat

[1]:ten tvůj zážitek o hostu na roštu jsem četla :-) základ je asi někde začít o DTM psát, pak už by akreditace nemusela být problém...

3 moramis moramis | Web | 29. prosince 2015 v 23:18 | Reagovat

[2]: to je ten můj problém :-) podmínky jsem četla a ve finále to není tak děsné. Pustí i blogery, kteří mají blog přes rok s pravidelnými příspěvky a to já právě nemám. :) Proto to je se mnou na delší dobu. :)

4 šárka šárka | 29. prosince 2015 v 23:19 | Reagovat

[3]: jo aha, při škole a práci to bude těžké skloubit. ale vždy se najde nějaká cesta :-)

5 Michal Michal | 30. prosince 2015 v 17:46 | Reagovat

To je spousta splněných snů. :-) Fantastické že se to podařilo jen za jeden rok. Myslím že spousta lidí, včetně mě by byla nadšená kdyby se jim podařila i jen třetina ztoho všeho. Já jsem v Abu Dhabi nikdy nebyl, ale myslím že je to jedno z mála míst v arabských zemích kde se není nutné tolik bát. Kdyby se tam něco stalo nějakému cizinci to by pro ně byla moc špatná reklama. I když taky bych potřeboval den nato abych si trochu zvykl. A v tom taxíku bych se bál taky :-D   Rád bych se tam někdy na závod podíval. Na druhou stranu to že se tam jezdí pod umělým osvětlením mě trochu odrazuje. Není to problém při focení když můžeš k těm vozům blízko. Ale já když bych stál na nějaké tribuně, nevím jak by ty fotky dopadli.

Stát vedle otce Felipeho Massy to by se mi taky líbilo. :-D

6 šárka šárka | 30. prosince 2015 v 18:04 | Reagovat

Tak by sis nefotil jen užíval závod :-D já byla tak unešená že jsem ani nedokázala vnímat dění na trati

V abu dhabi je vetšina lidí přistěhovalci z necivilizovanych zemí. A právě těch se bojim :-D

7 Niki Niki | Web | 31. prosince 2015 v 10:15 | Reagovat

Přečetla jsem si to už včera, ale nějak jsem nestíhala napsat komentář, tak teda dneska :-D

Páni, to je teda splněných snů. A přesně, jak píše Michal, je fantastické, že se ti to povedlo za jediný rok. Mnohým se to nepodaří za celý život :-D V článku je toho tolik, že vlastně ani nevím, co komentovat :-D Tak asi, že bych se taky chtěla znát s piloty F1 nebo GP2 nebo prostě čehokoliv :-D Taky bych chtěla stát na startovním roštu. Mě se právě Abu Dhabi vždycky líbilo, myslím teda ten okruh, a je to právě jeden z moderních okruhů, který bych docela ráda navštívila. Ale jak píšeš, právě to město mě docela děsí, sama bych se tam asi bála. No a dostat se na Price giving ceremony muselo být super, a stát vedle Rossiho muselo být ještě víc super :D

Ta tvoje fotka Sauberu je fakt krásná :-) Jsem na chvilku přestala číst a jen zírala na tu fotku :-D

8 Niki Niki | Web | 31. prosince 2015 v 10:17 | Reagovat

[3]: No to je ale super, že tam pustí i blogery :-) To se jen tak někde nepovede

9 šárka šárka | 31. prosince 2015 v 11:04 | Reagovat

Problem s tim ze je tam toho tolik ze nevim co komentovat znam z tveho blogu :-D

Ja ale v gp2 pristup na startovnim rost nemám, ten práve doufám ze od příštího roku ziskam od camposu :-D

Ale ta druha fotka sauberu neni ode me, proto jsem pod ni napsala zdroj :-D

10 Niki Niki | Web | 31. prosince 2015 v 16:30 | Reagovat

[9]: Ano, to jsem pochopila. Já mluvím o té první fotce Sauberu v boxech. Ta je skvělá :-)

11 šárka šárka | 31. prosince 2015 v 17:43 | Reagovat

[10]: fakt? a přitom je focená na mobil, no o to víc pochvala potěšila :-D

bylo fakt skvělý být takhle blízko :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__flashReplacement__