Tam kde šachovnicová vlajka už nezavlaje - část druhá

10. března 2016 v 13:23 | šárka |  blog
Bohužel jsem od minulého týdne nemocná, tak nemohu přidávat články jak bych chtěla. Dnes mi už je ale líp, tak to snad postupně doženu. Tady je pokračování mého vzpomínkového článku na World series by Renault.

V sezóně 2013 jsem už své návštěvy World series by Renault pojala trochu velkolepěji. Koupila jsem si lepší foťák a naplánovala si rovnou pět závodů. První závod na který jsem se v roce 2013 vydala bylo Monako, tam jsem získala akreditaci zároveň na Formuli Renault 3.5 i GP2. Ač jsem do Monaka jezdila už roky, nikdy jsem tam paddock FR 3.5 nenavštívila, i když je volně přístupný pro veřejnost. Nacházel se totiž až na úplném konci Monaka, a já navíc vůbec neměla tušení kde. Ten rok jsem se ale osmělila a zeptala jsem se své ruské kamarádky, která mi jako vždy ochotně poradila. Ale víme, jak to dopadá, když já sama cestuji. Správný autobus, kterým se tam jede, nedokážu najít dodnes. Navíc se mi tenkrát podařilo přejet konečnou stanici, a světě div se, ono to bylo správně!!

Ale vůbec jsem netušila kudy jít,měla jsem fotky od kamarádky a mapu, která mi byla k ničemu když jsem nevěděla na jaké zastávce jsem vystoupila. Nakonec jsem to k mému velkému překvapení našla, a to bez jediného ztracení nebo vrácení se. Ono to totiž není v Monaku jen tak se někam omylem zajít, znamená to totiž obvykle návrat do obrovského kopce. Myslím, že mě tam tenkrát táhla láska k této sérii. V mém případě je totiž následování vnitřního světla účinnější než koukání do mapy :D


Paddock byl ale pro takovou sérii značně nedůstojné místo. Paddock GP2 se nachází ve skále a celý víkend je tam zima, ač se svět f1 sluní na jachtách, paddock FR 3.5 to má přesně naopak. Tohle je betonové místo, do kterého celý týden zpříma svítí slunce a týmové stany vás před vedrem ochránit nedokáží. Není tu ani žádné zázemí, takže na záchody musí chodit na toi toi a pití, které v tom vedru potřebujete, se nikde sehnat nedá.



Vím,že jako úplně prvního pilota jsem potkala Marlona Stockingera, který byl úplný nováček a jezdil za český Lotus, a nějak jsem se s ním spřátelila. Ten den byl strašně milý (bohužel poprvé a taky naposled) . Asi to mělo co dělat s tím, že nevěděl, že jsem novinářka a že se mě nezbaví dodnes. Ale já měla první skalp a hned nejhezčího pilota celé série, to pro začátek nebylo špatné.

Také jsem v paddocku podruhé využila mojí seznamovací taktiku na Emiliena a opět nás s Picem vyfotil :D Tenkrát se mnou Emilien dokonce i mluvil (bohužel také poprvé a naposled, ale to mám v plánu letos změnit :D) Mluvil ale Francouzky, což já neumím ani slovo, tak jsem na něj jen zírala s otevřenou pusou (vlastně se ani nedivím, že na mě od té doby nepromluvil).

Ale já hlavně čekala na Alberta Costu. Ten už nezávodil, ale koučoval Nikolaje Maršenka z Pons. Což byl pro mě takový ukázkový příklad zkaženosti dnešní motorsportu. Kdyby Costa koučoval nějakého talenta, aby si vydělal na živobytí, tak neřeknu. Ale on vždy koučoval ty největší nemehla, proti kterým byl hvězda. Akorát že ty nemehla byli mladší a tak ještě své peníze nestihli utratit. (konkrétně Maršenko je do roka taky utratil a další sezonu už též jen koučoval).

Když jsem v minulém díle psala o finále v Barceloně a jak jsem tam potkala Marcuse, zapomněla jsem se zmínit o jedné věci. Marcuse jsme potkala opravdu pár minut poté, co Costa vybojoval tak slavným způsobem titul a celá Barcelona ho milovala. Ale jen co jsem potkala Marcuse, tak jsem na nějakého Costu s celým jeho titulem zapomněla, a měla jsem hlavu plnou jen pana Ericssona. Načež jsem za to byla později na Marcuse naštvaná. Kolikrát se mi stane že můj idol vyhraje titul (a já jsem navíc přímo u toho?) a Marcus se tam musí objevit a všechno zkazit.

Takže jsem se těšila, až znova Costu potkám a konečně si ho pořádně užiju. A také jsem ho potkala.Od té doby co již nebyl závodním pilotem, byl ještě přátelštější než obvykle, nebyl už celebrita a konečně jsme si byli rovni. Bylo to další krásné setkání. Ale jen co jsme se rozloučili, tak jsem vrazila do Marcuse. V paddocku WSR !!! Takže jsem se samozřejmě musela zastavit i u něj. A na koho jsem po zbytek dne myslela? Na Costu určitě ne, zase na Marcuse!!!

S Marcusem jsme si zbytek týdne pak hodně "užili" protože jsme ho poprvé trávili společně v paddocku GP2. Ale to sem teď nepatří.

Jistě víte, že Formule Renault 3. 5 po loňské sezóně ze světa nezmizí, osamostatnila se a jako Formule V8 3.5 bude pokračovat dál. Možná se i bez Renaultu bude mít líp, ale jedna velká věc jí přesto bude chybět. A to je právě závod v Monaku. Ten tam totiž letos místo ní pojede FR 2.0 Eurocup.

A mě z toho úplně nejvíc budou chybět monacké pregridy FR 3.5. Nic krásnějšího jsem asi v životě neviděla. Dá se to těžko popsat,když jste to nezažili, ale zkuste si to představit: Je chvíli po sedmé hodině ranní, celé město ještě spí, jen v levném pruhu jedné odlehlé silnice je za sebou vyskládáno přes dvacet formulových krasavic, vedle nich sedí piloti, kolem postává několik hloučků mechaniků. Všichni čekají. Z jedné strany skála, z druhé strany výhled na moře, kterému sem tam brání moderní vysoké stavby. Tohle jsou obrázky, kvůli kterým se opravdu vyplatí ráno vstávat.


Ten rok jsem byla v Monaku úplně poprvé jako novinář. Předchozích pět let to bylo jako fanoušek. A jak jsem tam všechny ty předchozí roky ze skály pozorovala pitlane a startovní rošt, nikdy by mě nenapadlo, že tahle místa jednou navštívím. A najednou se tak stalo. Jestli znáte pitlane z jiných závodních okruhů, věřte že ta monacká je úplně jiná. Je v přirozenějším prostředí a opravdu krásná. Také je tam velmi praktická boxová zídka. Protože před ní není startovní rovinka, ale zatáčka u bazénu s navazující rovinkou. Takže zatímco z jiné boxové zídky vidíte jen čmouhy rychle jedoucích formulí, tak vidět je projíždět zatáčkou je úplně jiný zážitek.

A startovní rošt, to byla taky kapitola sama o sobě. Už jen to vědomí "jsem v Monaku na startovním roštu!!!" Navíc má nad sebou stromy a je to opravdu krásné místo. Taky jsou úžasné stupně vítězů, protože Monako je jediné místo, kde piloti mohou vběhnout mezi okolo přihlížející a slavit s nimi. Takže občas dostanete spršku šampaňského, ale hlavně je krásné takhle z blízkosti pozorovat, jak piloti slaví se svými týmy.


Na další závod toho roku jsem se vydala do Moskvy. Možná mě někdo kvuli tomu mohl považovat za blázna, Formule Renault se jezdí v Evropě všude okolo a já za ní jedu až do Moskvy. Ale navštívit toto město byl můj dávný sen,já jsem v té době byla strašný rusofil, takže to pro mě byl opravdu zážitek. Bez WSR bych Moskvu nenavštívila dodnes.

Ale Moskva byla úplně jiná, že jsem si jí předstovala. Přirovnala bych jí k většímu Brnu. Ač byla obrovská, díky dobře propracovanému systému metra jsme se z jednoho konce města dostali na druhý ještě rychleji než v Praze. Také jsem tam očekávala obrovské davy lidí, protože má 12 milionů obyvatel. Ani na ty jsem nenarazila, bylo tam naopak docela prázdno. Do Moskvy ani příliš nejezdí turisté. Dokonce i Rudé náměstí bylo téměř liduprázdné.

Moscow raceway je nový okruh, ale cesta, která tam vede je poněkud historická. Musíte tam totiž cestovat dvě hodiny vlakem, ale kdybyste ten vlak viděli … myslím, že už pamatuj Stalina, kdoví zda ne Lenina. Já jsem nadšenec do vlaků, do Ruska i starých věcí, proto pro mě byly ty cesty na okruh ráj.

Okruh byl naproti tomu moderní místo. Pro diváky v televizi jsou sice tilkedromy hrůza, ale když jste přímo na místě, jsou nové okruhy přeci jen mnohem lepší. Třeba mediální centra mají terasu, z které můžete sledovat závod (startovní rovinku), což je bohužel na klasických okruzích docela problém. Tam trať prostě nevidíte.


V minulém díle jsem se rozplývala nad přístupem do pitlane, na startovní rošt, stupně vítězů. Ale úplně jsem zapomněla boxovou zídku. Když se na trati jezdí, můžete totiž stát na boxové zdi a s hlavou vystrčenou sledovat auta projíždějící po cílové rovince. Nádhera. Tady v Moskvě si navíc pamatuju, jak vedle mě na boxové zdi stál Emilien :D

V Moskvě to bylo také jedinkrát v životě, kdy jsem se dostala do týmové garáže. Byla to stáj Pons, moje ruská kamarádka se totiž znala s manažerem od Maršenka, a ten jí a jejím kamarádkám umožnil návštěvu garáže. No myslím, že nepočítal, že ona má těch kamarádek dvacet. Mechanici nejdříve nevypadali, že by jim dvacet holek namačkaných v malé garáži vadilo, když ale chtěli začít pracovat na autě, už se tak nadšeně netvářili.


Mechanici neměli zrovna ideální podmínky na práci

Dění ve Formuli Renault 2.0 eurocup mě příliš nezajímalo, ale celkem mě zajímali piloti, jelikož to dost často byli roztomilý chlapečci (viz Esteban Ocon). Těch pilotů bylo strašně moc, a na čele se hodně střídali, proto byla má oblíbená činnost čekat, až si pod studněmi vítězů první trojice sundá helmy, co se pod nimi skrývá za překvapení. A právě v Moskvě jsem ho objevila. Steijna Schothorsta, který dojel třetí, tedy nejdříve jsme vůbec nevěděla kdo to je. Právě díky němu jsem poprvé v životě ocenila vytištěné startovní listiny, které nám dávali v mediálním centru. Ihned jsem si pro ní běžela a tam podle startovního čísla našla jak se vlastně jmenuje. Jméno Schothorst mi bylo docela povědomé, ale nevěděla jsem odkud. Až časem když už byl neodvratitelně můj idol, mi to došlo. Bas Schothorst to byl ten hlavní záporák z Barcelony 2012! U Steijna jsem samozřejmě našla fotky z toho víkendu. Zatímco celá Barcelona byla "Team Costa" Steijn s hrstkou dalších rodinných příslušníků tvořili "team Schothorst", copak můžu mít za idola člena nepřátelského týmu? Nakonec jsem se s tím nějak smířila.


Se Steijnem se mi doposavad příliš skamarádit nepodařilo. Sice jsme spolu několikrát mluvili, ale myslím, že on zrovna není přátelský typ. To mu však není nic platné, letos totiž bude jezdit za Campos GP3, takže se mám na co těšit.

V Moskvě jsem také byla nadšená z místních lidí. Jela jsem tam za jednou kamarádkou a odjížděla jsem s kamarády dvaceti. Mám po světe mnoho kamarádů fanoušků, ale s žádnými jsem si až takhle nerozuměla, rusové byli úplně stejní jako já. Dodnes když se někde na našich cestách potkáme ,se ke mně nadšeně hlásí, a to jsme spolu prožili jen jeden závodní víkend.

Dále jsem jela hned na následující závod, který se konal v Rakousku na Red Bull Ringu. Ten byl zrovna po rekonstrukci a bylo to ještě rok předtím než se na něj vrátila F1. Ze začátku se mi to místo vůbec nelíbilo, ale nakonec na to místo vzpomínám dobře. Nejlepší moment byl, když jsem poprvé vstoupila do tamní pitlane a Emilien mě pozdravil :D Byla jsem z toho nadšená, protože do té doby jsem si myslela, že vůbec neví o mé existenci.

Ještě jsem se nezmiňovala, ke kterým jezdcům jsem měla tu sezónu nejblíže. Já se pohybovala kolem boxů českého Lotusu a týmů, které byly v jeho bezprostřední blízkosti (tedy AVF a Pons), což byl jak jinak než konec pole. Za Lotus jezdil Marlon Stogkinger a Marco Sorensen (zrovna v rakousku vyhrál oba závody). Za AVF to nebyl nikdo jiný než Arthur Pic a Yann Cunha, za Pons jezdil Zoel Amberg společně s Nikolajem Maršenkem + měli spoustu sexy španělských mechaniků. Takže kolem této partičky posledních týmů jsem se pohybovala a nějaký předek pole mě nezajímal - což byl Magnussen, Vandoorne, Da Costa… Občas jsem zašla za Stevensem (ale ten tak úplně vepředu nebyl) jelikož byl pěkný. Teda bylo i období kdy jsem měla docela ráda Magnussena, to když se mi stýskalo po Marcusovi a já měla chuť na blonďáky :D


Po dvouměsíční letní přestávce následovalo Maďarsko. V sobotu pršelo, a že maďarské deště jsou opravdu něco šíleného. Trať se změnila v řeku a při kvalifikaci v ní vozy snad museli rovnou plavat. Překvapilo mě, kolik jezdců se v té situaci dokázalo kvalifikovat, dokonce i Amberg! Druhý den naštěstí bylo už hezky.

Nejdůležitější událostí Maďarska bylo, že se mým idolem stal Amberg,což by mi vydrželo dodnes, kdyby ho nezačala bolet hlava. Bylo to totiž zrovna pět dní poté , co jsme se na Monze v GP2 přestala bavit s Marcusem a byla jsem na něj dost naštvaná. A zrovna když jsem takhle zrána šla paddockem a myslela na Marcuse, pozdravil mě Amberg. Tak jsem si říkala, proč se zabývat nějakým namyšlením Marcusem, když Zoel je takový hodný, slušný kluk a je vždy nadšený když mě vidí (bývávalo), takže jsem se rozhodla že na Marcuse kašlu a odteď bude mým idolem on. Tak tedy vidíte, proč jsem Zoela začala mít ráda, byl prostě první osoba na kterou jsem narazila když mi Marcus zlomil srdce :D

Maďarsko, to byl zase paddock plný Costových obdivovatelek. Konkurence!!! Jeho největší oblíbenkyně jsou hlavně takové dvě holky ,hodně pěkná dvojčata. Proto mě potěšilo, že když jsem šla kolem a on dvojčata odstrčil aby se mohl bavit se mnou :D Letos jsem mimochodem s hrůzou zjistila, že s těmito dvojčaty jsme kamarádky.

Následoval závod ve Francii, tam jsem nejela a vypravila se až na finále do Barcelony. Ale napětím se Barceloně 2012 už vyrovnat nedokázala. Kevin Magnussen se stal šampionem už ve Francii, Megane Trophy mě ten rok nezajímalo, ale o titul se bojovalo ještě ve FR 2.0. Tam ho nakonec získal Pierre Gasly, tedy hošan, který se mi moc nelíbil (!!!) Ale ve FR 2.0 jsem pod stupni vítězů ještě na poslední chvíli objevila jednoho krasavce, Andreu Pizzitou. Ten však na tiskové konferenci řekl, že od příští sezóny bude jezdit v porsche cupu, škoda že jsem si ho nevšimla dřív…


Ve FR 2.0 titul vyhrál nějaký Gasly, který se mi vůbec nelíbil

Rok 2013 byl do té doby nejlepším rokem mého života. Z Word Series by Renault se stal můj nový domov a já si připadala jako když žiju ve snu. Jen jedna věc mě trochu mrzela. V té době jsem už jako novinář jezdila i na GP2 kde bylo zvykem, že jsme se s piloty dívali v TV na F1. A já si něco takového přála zažít i s piloty WSR v Monaku. To přání se mi nakonec splnilo, ale trochu jinak. V sezóně 2015 totiž byla valná většina paddocku WSR 2013 k nalezení v GP2 (a to nejen piloti), takže jsem měla možnost všechny poznat ještě mnohem blíž a na tu f1 jsme se spolu mnohokrát už taky samozřejmě podívali.

Sezónu 2014 jsem opět začala Monakem. Měla jsem tam též akreditaci do paddocku GP2 a ač jsem o rok dříve navštívila jen tři závody GP2, mile mě překvapilo, že mě tam spousta lidí i pilotů poznávalo. Z toho jsem usoudila, že když jsem ve WSR strávila skoro celou sezónu, budou si mě tam pamatovat všichni. S velkými očekáváními jsem tedy nakráčela do paddocku FR 3.5 a tam….NIC. Jediný nadšený tam ze mě byl Zoel Amberg a zděšený Marlon Stockinger, ostatním jsem byla úplně ukradená!!! Ale mě to nevadilo, na povídání jsem si vystačila s Ambergem a Stockingerem (Marlona jsem totiž pár dní předtím potkala v Praze v Palladiu, tak bylo samozřejmě nutné to s ním probrat.)


Arthur Pic tu sezónu již ve FR 3.5 nejezdil, ale přestoupil do GP2, tedy co se týče mě si moc nepomohl. Pic samozřejmě nebyl první pilot, kterého jsem zažila přejít z FR 3.5 do GP2, všichni tito přecházející piloti byli buď nadšeni nebo zděšeni, když zjistili, že jsem i v paddocku GP2, nikomu to nebylo lhostejné. Proto jsem byla jsem zvědavá, jak zareagují Pic s Emilienem, když zjistí, že se mě ani pro tentokrát nezbavili. Pic byl samozřejmě zděšen, ale Emilien nadšen. Což mě strašně potěšilo, protože od toho jediného pozdravení v Rakousku se už ke mně ve zbytku sezóny WSR nehlásil. Kdežto tohle nadšení mu vydrželo překvapivě dodnes (Picovi jeho zděšení taky).

Ten rok jsem jela opět i do Moskvy. Sezóna 2014 byla též rokem, kdy mě velmi zajímal FR 2.0 Eurocup, a bylo to hlavně díky jezdeckému složení. Andrea Pizzitola, který říkal, že odejde do porsche cupu totiž neodešel, ale naopak se ve FR 2.0 stal týmovým kolegou Steijna Schothorsta! Navíc měli spolu až nezdravě přátelský vztah s Pierrem Gaslym, (který v té době již jezdil FR 3.5, zkrásněl a byl mým idolem) a byli díky němu častým terčem vtípků v paddocku.


Kým bylo tvořeno startovní pole FR 3.5? Bylo tam zase o dost méně hvězd než loni. Norman Nato, Oliver Rowland, Will Stevens, již zmiňovaný Gasly, největším kandidátem na titul byl od prvních závodu Carlos Sainz Jr. Za Lotus jezdil Marlon Stockinger a Mathhieu Vaxiviere, v poly jsme měli dokonce i jednu dívku Beitske Visser, a jejím kolegou byl Zoel Amberg.


V Moskvě pro mě dost překvapivě vyhrál jakýsi Roberto Merhi ze slabého týmu Zeta Corse. Ten kluk mi však připadal vyloženě škaredý a tak nějak jsem vůbec z jeho vítězství nadšená nebyla.

Pierre Gasly začal od Monzy závodit i v GP2, kde jsem já byla také. Doprovod mu samozřejmě dělal Andrea Pizzitola. A já měla to štěstí, že si při obědě oba sedli ke mně ke stolu (společně s Alexem Lynnem) a tak jsem se s touto dvojkou skamarádila.

Pak jsem jela na WSR ještě do Maďarska. Tam zase vyhrál ten škaredý Merhi, u kterého se mezitím ukázalo, že není žádný loser, jak jsem si myslela, ale že je to žhavý kandidát na titul. To mi ale bylo jedno, mě se vůbec nelíbil a já na stupních vítězů chtěla někoho hezčího!


Přes zimu se pak z Merhiho stal pilot F1 a to navíc, když ještě podepsal s mým nejoblíbenějším týmem Manorem. A já byla překvapena, jak se přes noc dokáže z nejškaredějšího kluka WSR stát nejvíc sexy pilot F1. Samozřejmě jsem na sebe byla naštvaná, jak jsem si ho loni vůbec nevšímala i když jsem ho měla přímo pod nosem.


V roce 2015 jsem se na WSR už poněkud vykašlala. Pro tuto sezónu totiž většina lidí z Word series by Renault zamířila do GP2, tak jsem si i já řekla, že je čas jít a více se věnovat GP2. Na WSR jsem se tedy vydala jen do Maďarska. Bylo to docela smutné nevidět tam všechny ty známé tváře, které jsem měla se světem WSR po tolika letech neodmyslitelně spojené.

Co se týče FR 3.5, největší radost jsem měla z toho , že se tam rozhodl pokračovat Robertho Merhi, i přes jeho závodní kariéru v F1. A ač jsem toho názoru, že druhé šance v životě příliš neexistují, tohle byla druhá šance se vším všudy. Stalo se tam vlastně téměř co samé co loni v Maďarsku, akorát místo ignorování Merhiho jsem si ho mohla konečně užít. Dokonce to bylo i jedinkrát v sezóně 2015 co skončil na stupních vítězů. Takže jsem ho měla i na tiskové konferenci a prostě si ho užila podobně jako třeba Bianchiho v roce 2012. Samozřejmě mám z celého víkendu spousty jeho fotek.


Ale celkově mě už FR 3.5 příliš ten rok nebrala, a formule renault 2.0 už vůbec. Našla jsem si tam ale novou oblíbenou sérii, a to Renault sport Trohy, která ten rok nahradila Megane Trophy. A tam dostali šanci někteří mí oblíbenci, Steijn Schothort a Andrea Pizzitola. V nižších formulových sériích to byli strašní loseři, ale tady se vážně chytli a vyhrávali. V Maďarsku jsem byla s Elis a Steijn tam byl rozhodně naše největší atrakce. Dokonce i vyhrál závod!


Nešlo však jen o Steijna, ale i jeho rodinné příslušníky. On má bratra Pietera, taky závodníka, který už má za sebou ve WSR nějakou historii, já ho znala spíš jen z fotek a nějak mě nikdy nebral, ale tady v Maďarsku jsem ho poprvé viděla a hned se zamilovala. Strašný slaďouš s krásným úsměvem, doufám, že bude Steijna občas doprovázet v GP3.


A ještě jeden Schothorst v této sérii jezdil, ten hlavní slyzácký záporák z Barcelony 2012, Bas Schothorst. Tady to taky bylo poprvé co jsem ho spatřila blíž, a hned mi došlo jak jsem se strašně mýlila. Možná trochu slizký je, ale rozhodně to není záporák, a ve skutečnosti je to snad ještě milejší a více přátelská osoba než Costa. Takže úplně na konci mé WSR cesty došlo k usmíření s hlavním nepřítelem :D

Přechod pilotů z FR 3.5 do GP2 pokračoval i v průběhu sezóny. Dokonce i Oliver Rowland, který se posléze stal šampionem a dokázal překonat snad všechny rekordy, jezdil částečně ve dvou sériích. Již jako úplně poslední šampion FR 3.5 byl i na GP2 v Abu Dhabi, a mě se tam s ním poštěstilo udělat rozhovor. Což považuji za velmi významný moment, jelikož ve FR 3.5 jsem strávila tolik let, a až on se stal prvním šampionem, s kterým se mi vůbec kdy podařilo promluvit (i když chápu, že to má asi co dělat s mou zaujatostí na úplně opačný konec pole :D)

Já jsem na Renault byla opravdu dost naštvaná, když se rozhodl zbavit Formule Renault 3.5 a zničit něco opravdu krásného jako WSR. Ale na druhou stranu je pravda, že Renaultu a World series by Renault vděčím za strašně moc. Nastartoval mojí novinářskou kariéru, dal mi spoustu zážitků, navštívila jsem díky němu spoustu zajímavých míst a seznámila se spoustou skvělých lidí. Nezbyli z něj jen vzpomínky, je to série, která mi dala příležitost a umožnila mi být tím, kým jsem teď. Nezbývá mi tedy nic jiného než poděkovat a toho Renaulta si možná jednou přeci jen koupit :D

 


Komentáře

1 Moramis Moramis | Web | 10. března 2016 v 17:07 | Reagovat

Opět skvělý článek :-D zájem o WSR u mne opadl odchodem da Costy a tím mím přechodem k DTM :-) což se ve finále dost rozvynulo :-D

2 šárka šárka | Web | 10. března 2016 v 19:10 | Reagovat

[1]: já jsem zase zvědavá, zda mě mé cesty někdy zavedou do DTM, ale myslím, že ne :-D

3 Moramis Moramis | Web | 10. března 2016 v 22:09 | Reagovat

[2]: návštěva DTM není cenově nijak nákladná :-) ale  u tebe to je asi časově nemožné :-D

Jinak jsem si vzpomněla, že jsem nechápala proč Merhi z DTM šel zrovna do WSR. V DTM byl (pod)průměr :-D

4 šárka šárka | Web | 11. března 2016 v 8:54 | Reagovat

[3]: já taky nechápala co Merhi ve WSR dělá, nějaký podprůměrňák z DTM :-D Proto mě tak strašně překvapilo když v Moskvě vyhrála  pak navíc bojoval o titul O_O :-D

Nojo neměla bych tak rychle odsuzovat :-D

5 Niki Niki | Web | 14. března 2016 v 20:46 | Reagovat

Přečteno už to mám několik dní, ale až teď se konečně dostávám k tomu, abych ti to okomentovala. Takže, super článek, u některých pasáží jsem se fakt bavila a nasmála :-D
Hele, vy jste si s Marcusem prostě souzení :-D
To Picovo zděšení si dovedu představit :-D
Kevin tady na té fotce vypadá tak mlaďounce :-D
Já musím říct, že chvilku jsem WSR dost sledovala, teda to bylo hlavně v době, kdy jsem objevila Kevina a on tam zrovna závodil, tak hlavně kvůli němu jsem se na to koukala. A taky kvůli Vandoornemu, kterého jsem si tam oblíbila.Poslední dvě sezóny jsem ale nijak extra nesledovala, loni vlastně skoro vůbec. Takže jsem docela zvědavá, jakým směrem tato série bude pokračovat. Vlastně ani nevím, kdo tam má letos závodit. Musím si to zjistit :-D

6 šárka šárka | Web | 15. března 2016 v 10:36 | Reagovat

[5]: spíš jsme si s Marcusem BYLI souzeni, kéž by to mělo ještě nějaké pokračování, třeba až vyjde z F1 :-D

Letos budu ve F 3.5 závodit dost podobní piloti jako loni. Zůstává třeba Vaxiviere, Visser, Panis,Orudzhev, Dillmann. Přestupuje tam Deletraz

7 Niki Niki | Web | 15. března 2016 v 15:05 | Reagovat

[6]: Aha, tak to se možná na nějaké závody podívám. Navíc jsem zjistila, že by tam zase měl jezdit Celis :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__flashReplacement__