Můj rok 2017

6. ledna 2018 v 21:33 | šárka |  O mě
Tento článek jsem si pro vás tradičně připravila už na Silvestra. Ale když jsem si ho po sobě přečetla, došla jsem k názoru, že je strašně trapný a nemohu ho publikovat. Tak jsem ho "zahodila" :D Ale jelikož mi ho bylo líto, řekla jsem si, že po troše promazání bych možná našla odvahu ho publikovat. Takže tady je, na délku toho pořád zbylo dost, jen doufám, že tam něco zůstalo i obsahově :D

Noví kamarádi z Jenzeru
Ač to moc profesionální nebylo, v roce 2016 mě v GP3 zajímal jen jeden tým, a to Campos. V sezóně 2017 jsem se v tomto ohledu zlepšila a do pole mé pozornosti přibyl ještě Jezer. Začalo to dokonce tak, že mě chtěli zaměstnat. Bohužel jsem v tu nejnevhodnější chvíli onemocněla a připravila se tak o svůj celoživotní sen. Z tohoto úhlu pohledu by se tedy dalo říci, že uplynulá sezóna vůbec nebyla dobrá. Ale když od toho všeho odhlédneme, zbyl přeci jen super rok. V Jenzeru jsem potkala spoustu zajímavých lidí včetně pana Jenzera, hlavního inženýra Nicolase a naprosto skvělé piloty Mainiho a Lorandiho, k nim v průběhu sezóny přibil Correa. S tímto týmem jsem trávila opravdu hodně času. Takže jsem zase trochu blíže poznala týmové zázemí a také jsem vždy po skončení kvalifikace/závodu řešili dosažený výsledek, takže mi do toho všeho dali nahlédnout z jejich úhlu pohledu. Také jsem s Jenzerem chodila na track walk dávali mi propustky na startovní rošt, takže jsem s nimi trávila i většinu času v pitlane i na gridu a jejich piloti byli mými častými osobami pro rozhovory.



Nikdo nebude jako Konstantin… naštěstí
Možná si ještě pamatujete, kdo byl můj hrdina sezóny 2016. Byl to Konstantin Tereschenko. Pro sezónu 2017 však z GP3 odešel. Což mě opravdu mrzelo. On byl pro mě vrcholem dokonalosti oblíbeného pilota (rozuměj neschopný ve všech směrech). Bylo mi jasné, že už nikdo nebude jako on. Proto jsem si předsevzala, že on byl mým úplně posledním oblíbeným pilotem, a od teď ze mě bude nezávislá novinářka.

První dva závody sezóny 2017 mi to úspěšně vycházelo a já trávila čas v paddocku oplakáváním Kosti. Mé plány mi ale překazil jeden z pilotů Jenzeru, Alessio Lorandi. On byl přesný opak Konstantina, tedy strašně přátelský, milý, hezký a dokonce i talentovaný. A ke mně se choval strašně hezky, dodnes si nedokážu vysvětlit proč. Nakonec jsem mu tedy neodolala a na Konstantinovu existenci zapomněla. Vlastně on byl ten hlavní důvod, proč jsem opustila Campos a nastěhovala jsem se do garáže k Jenzeru.

foto: gp3series.com

Vítězství s Camposem
Letos jsem vůbec poprvé měla celosezónní GP3 paddock pass, což mimo jiné znamenalo že jsem mohla i pod stupně vítězů GP3, dříve pro mě něco nepředstavitelného. A hned mé prví podium na Red Bull Ringu stálo za to. Pro nedělní závod si druhé místo na startu vybojoval Lorandi a pole position připadlo Hymanovi z Camposu. Já v té době zrovna neměla Hymana kvuli jednomu nedorozumění ráda, takže se stalo, že jsem poprvé v životě fandila proti Camposu.

Na start jsem se vážně těšila, až Lorandi Camposům ukáže, kdo je tady lepší. No neukázal :D Hyman se bez potíží ujal vedení, kdežto Lorandi se ihned propadl na sedmé místo. Hyman závod doslova ovládl a zvítězil. Jednalo se o první vítězství Camposu od doby kdy je znám. Takže jsem samozřejmě zase zapomněla na to, že jsem fandila proti nim a že existuje nějaký Lorandi. Pod podiem to bylo vážně hezké. Já sice pod stupně vítězů chodila i ve World series by Renault, ale tam maximálně vyhrál můj oblíbený pilot. S týmy jsem se tenkrát ještě neznala. A když vyhraje tým vašich "kamarádů" je to úplně o něčem jiném.


Pomoc s F2
V sezóně 2016 jsem také byla zamilovaná do Konstantinova auta (možná jsem ve skutečnosti milovala jen to auto, nikoliv Konstantina :D). Letos jsem však hlubší city k žádnému autu nepocítila. Ani ke Camposům, ani mě nijak zvlášť nebralo Lorandiho auto. Přesto pomáhání při tlačení aut stále zůstávala má oblíbená činnost. A letos se mi stalo, že jsem kromě GP3 poprvé tlačila i vůz F2 (a to do kopce!). Vlastně to bylo úplně poprvé, co jsem se vozu GP2/F2 vůbec dotkla. A bylo to úplně něco jiného než GP3, byl pěkně těžký. Nevěřila bych, jak se člověk může zadýchat i při tlačení auta :D Ale na druhou stranu jsem ho tlačila s mechanikem a šlo nám to mnohem lépe než tlačit GP3 s inženýrem (rozuměj, inženýři jsou asi ve stejné fyzické kondici jako já :D)

Splnit přání druhým
Jelikož mám hodně kamarádek, se zájmem o F2/GP2, již několikrát jsem se pro ně pokoušela získat paddock pass. To znamená vyžebrat si ho u nějakého týmu. A vždy jsem byla neúspěšná. Přitom Maďarsky dostávaly paddock passy ve velkém. Takže mě to dost mrzelo. Letos se však konečně zadařilo a já dostala paddock pass od Camposu F2. Mohla jsem tak ssebou do paddocku vzít Jarmi (na blogu jí můžete znát jako Lilli), která mi pomáhá s překlady rozhovorů, tak to snad pro ní byla dostatečná odměna. Je velká fanynka Charlese Leclerce, takže jsem jí konečně umožnila se s jejím idolem setkat.

Poprvé v paddocku F1
Letos se mi stalo i to, po čem jsem v minulosti vždycky toužila. Poprvé jsem vkročila do paddocku F1. Stalo se tak na Monze, kde jsem měli prezentaci nového vozu F2. Ale musím říct, že jsem tam ničím uchvácena nebyla. Na rozdíl od našeho F2/GP3 paddocku je tam pusto. Piloti tráví čas svých skleněných palácích a mechanici v garážích. Nejlepší na tom byl takový ten pocit, kdy stojím na té zemi a říkám si "tyjo já vážně stojím v paddocku F1" :D Žádného pilota F1 jsem tam ovšem nepotkala, a jediný s kým jsem se tam bavila, byl Arjun Maini z Jenzeru. Tedy můj starý známí z našeho paddocku :D

Záchrana ze zimy
Tento bod proti ostatním tak hodnotný není. Možná proto, že šlo o věc a nikoliv o zážitek, ale také to potěšilo. Od Jenzeru jsem dostala týmovou mikinu. Je to tedy poprvé co mám originální oblečení přímo od týmu. V Monze totiž byla v sobotu, navzdory předpovědi počasí, strašná zima. Já s tím nepočítala, a do Itálie jsem si nevzala žádné teplé oblečení. Když jsem tu zimu už opravdu nemoha vydržet, šla jsem žebrat k týmům o něco na sebe. A pan Jenzer mi dal jejich mikinu, úplně novou. Vážím si toho o to víc, že Jenzer je chudý tým, a mikiny jistě nebudou nejlevnější záležitostí :D Pro mě se zároveň také jednalo o splnění jedné představy. Při snění o práci v motosportu jsem se v týmovém oblečení Jenzeru samozřejmě už mnohokrát představovala. No práci nemám, tak mám alespoň to oblečení: D

Bez F1 je hned lépe
V sezóně 2017 se v kalendáři F2/GP3 objevila jedna netypická událost. A to závodní víkend v Jerezu, který se jel mimo závodní víkend formule 1 Což mimo jiné znamenalo, že týmy měly i hlavní pitlane s garážemi. Prostě jako to znáte z F1. Pro závod tedy týmy zůstávaly přímo v garážích a jejich hosté tam mohli být s nimi. A já tam mohla být s nimi. Jako jediný novinář. Ostatní sledovali závod z media centra. Závody GP3 jsem sledovala z garáží Jenzeru, s F2 už to bylo horší, jelikož tam se se žádnými týmy neznám. Takže jsem se nakonec nastěhovala do garáže Camposu F2 (abych to tu objasnila, já se znám pouze s Camposem z GP3, kdežto Campos z F2 jsou pro mě téměř cizí lidé).

Já mám totiž to štěstí, že mě majitel stáje pan Campos ignoruje, takže si mohu v jeho garážích dělat naprosto co chci. Být v garáži s týmem, který zrovna závodní na trati, je vážně úžasný zážitek. Vidět, jaké činnosti při tom dělají i jak to prožívají. Úplně nejkrásnější byly pit stopy. Tréninky pitstopů jsem viděla milionkrát, ale tohle bylo poprvé, kdy jsme viděla přímo v závodním režimu. A jelikož jsem mohla stát přímo u vrat garáže, probíhaly rovnou předemnou. Nejen ta precizní práce mechaniků a vzájemné gratulování si po dobře provedeném pitstopu, ale nejvíc cool na tom bylo to protočení zadních pneumatik, když Palou odjížděl. Byla to opravdu jedna z nejhezčích věcí, kterou jsem kdy viděla.

Navíc se Camposu F2 ten víkend výjimečně dařilo. Svůj debut v F2 si za ně odbýval Alex Palou a pro hlavní závod mu vymysleli skvělou strategii. Hlavní závod se jezdí na jednu zastávku v boxech ale Campos Alexe vyslat rovnou na dvě zastávky. Několik kol před cílem byl čtrnáctý, ale na čerstvých pneumatikách. Takže začal zdolávat jednoho soupeře za druhým. A každou pozici, celá garáž prožívala s ním. Sledovali jsme to na obrazovce, ale v hlavním záběru byl Leclerc, který si zrovna jel pro titul. A my jsme neměli ani live timing. Nemohli jsme tedy ani poznat, zda se Alex k nějakému soupeři blíží a útočí na něj. Jediné co jsme viděli, bylo na obrazovce po straně pořadí a jméno Palou, které pořád stoupalo víš. A každé poskočení znamenalo nový nával radost. Bylo tedy zajímavé takto sledovat závod z pohledu těch "nevýznamných" ,kteří ani nejsou v televizi a musí se spokojit s pár poskakujícími písmenky. Největší radost přišla, když Alex poskočil z devátého místa na osmé. Kromě bodů si tak zajistil pro nedělní závod start z pole position. To i seriozně působící starší pánové najednou skákali jako malé děti.

S Camposem jsem tedy byla v garáži i druhý den, kdy to byl tým startující z pole position. Bohužel tentokrát Campos nezvolil dobrou strategii. A tak jsme sledovali Alexe jak se z prvního místa propadá zpět na osmé. Z toho už ale takovou radost neměli. :D




Lorandiho první vítězství
V GP3 to proběhlo vlastně dost podobně a přitom úplně naopak. Jak už jsem psala, závody GP3 jsem strávila v garáži Jenzeru. V prvním závodě dojel Lorandi devátý, protože byl dost nefér způsobem předjet Alesim. Takže nic k slavení nebylo. Ovšem po závodě Alesiho penalizovali právě za to nefér předjetí, takže Lorandi nakonec tu osmou pozici a nedělní pole positon získal.

Takže i v GP3 jsem strávila neděli s týmem startujícím z pole position. A jelikož Lorandi byl v té době už celkem můj kamarád, tak jsem si ten jeho start z pole position opravdu užila. Tedy bohužel jsem v Jerezu jako jediném závodním víkendu nemohla na startovní rošt, ale vynahradila jsem si to jinak.

Abych to upřesnila, jednalo se o Lorandiho první pole position vůbec a vítězství na svém kontě ještě neměl žádné. O nedělním závodě jsem s ním strávila prakticky celou dobu, co to jen bylo možné. Jeho start i první kola závodu jsem sledovala z prostoru nad boxy. Sledování startu to byla taky rarita Jerezu. Na jiných okruhách na terasách nad boxy samozřejmě sídlí hosti F1, takže my nemáme start naživo kde sledovat.

Na zbytek závodu jsem pak šla do garáže Jenzeru. Na závodech F1 to funguje tak, že týmy F2/GP3sdílí boxové zdi s F1. Ale tady F1 nebyla, tak týmy musel zázemí na boxových zdech zařídit samy. Jenzer je ovšem příliš chudý na to, aby si boxovou zeď mohl vybavit. Ano některé jiné týmy jí taky neměly, ale ty si jí vystavily uvnitř garáže. Kdežto u Jenzeru to vypadalo tak, že si položili notebooky na hromadu beden :D Ale o to to bylo zajímavější, stáli jsme tam za inženýry a hleděli jim přes rameno na obrazovku jednoho notebooku, kde měli puštěný přenos závodu. Ano, stát mezi inženýry by bylo zajímavé asi u každého týmu, ale tohle byl tým, co si jel pro vítězství!!!

Závod naštěstí probíhal v poklidu, Loradni od startu vedl a nikdo na něj neútočil. Takže se nic nedělo ani na improvizované "boxové zdi", jen když jednu chvíli vyjel na trať safety car, všichni inženýři začali do sluchátek volat "safety car! safety car!" a to byla asi jediná akce celého závodu :D

Opravu jsem byla zvědavá co se mezi členy týmu odehraje, až Lorandi projede pod šachovnicovým praporkem, jak se budou všichni objímat, a ono nic!!!! Lorandi projel cílem a jejich šéfinženýr si tam dále vypisoval svoje čísla. Ovšem, čekali až projedou cílem všichni jejich piloti, ale prostě jsem si to představovala jinak :D

Pak už to probíhalo jako vždycky když někdo vyhraje. Přesto to pro mě bylo jiné. Protože tentokrát to bylo, jako když jsem opravdu součástí toho týmu a vyhrál "náš" jezdec. Všichni jsme běželi pod stupně vítězů, kde jsem si stoupla hned vedle mechaniků. A udělala jsem věc, kterou jsem považovala za nejdrzejší věc na světě a myslela, že bych jí v životě neudělala. Lorandiho jsem v v park ferme objala :D

foto: gp3series.com

Každý občas něco zapomene…
Po stupních vítězů následovala tiskovka. To zajímavější se ovšem odehrálo po ní. Když piloti odešli, zbyla tam jedna trofej. Někdo si jí tam prostě zapomněl! Paní z PR GP3 zkontrolovala komu patří, a on to Lorandi! Chápete, jak si někdo může zapomenout vítěznou trofej? :D Kdyby měl doma už sbírku tak neřeknu, ale byla jeho první vítězená trofej v životě! Hlavně že láhev se šampaňským nezapomněl.

Já se nabídla, že k Jenzeru stejně jdu, tak mohu vzít tu trofej ssebou :D Má nabídka byla od paní z PR vděčně přijata. Tak jsem nesla Loradnimu jeho vítěznou trofej. No napadlo by vás tohle někdy? :D Zároven to bylo pro mě poprvé v životě, kdy jsem se nějaké trofeje vůbec dotkla. Nutno dodat že byla pěkně těžká :D A strašně jsem se bála, že jí rozbiju. Navíc myslím, že v paddocku snad ani nejde být nápadnější, než když ho celý procházíte s vítěznou trofejí v ruce :D

A pan Lorandi? Ten si zrovna pouštěl svůj vítězný závod v televizi ještě jednou. Že mu trofej chybí sice věděl, nevěděl však kde jí nechal a nejevil sebemenší snahu jí hledat :D No pak jí hodil do kouta kamionu a pokračoval ve sledování TV. Ale také je to zajímavý moment, kdyby vás zajímalo co dělá pilot, když vyhraje závod,tak si ho prostě pustí a vychutná znova, včetně oslav pod podiem a stupních vítězů.

Abu dhabi, víc než bych mohla snít
V Abu Dhabi jsem se ve čtvrtek rovnou nastěhovala do garáže Jenzeru se všemi svými věcmi, jelikož nám ještě neotevřeli media room (což byla pravda! :D). Lorandi ke mně byl hodný vždycky, ale po jeho vítězství v Jerezu se jeho chování ke mně naprosto změnilo, bylo to něco naprosto neuvěřitelného. Asi to úplně nejhezčí se stalo v neděli před posledním závodem sezony. Podávání ruky pilotovi do auta před závodem pro mě vždy byla taková posvátná činnost. Lorandimu jsem to za sezonu udělala dvakrát, a vždy si nebyla jistá, zda už si toho nedovolila opravdu moc. No a co udělal v pitlane před posledním závodem Lorandi? Když už seděl v autě, máváním si mě k sobě zavolal, a pak mi tu ruku podal on. Mě to strašně dojalo, a byla to pro mě nejkrásnějších z těch krásných věcí co pro mě za celou sezónu udělal :D

A ještě jeden bod, který se mi po promazání nikam nehodí, ale chtěla bych ho zmínit. Já znám spoustu pilotů F1 z jejich minulosti v juniorských sériích, ale od jejich přestupu do F1 se s nimi už nevídám. Tak mě vždy zajímalo, zda by se ke mně ještě hlásili, kdybych je potkala. No a v Abu Dhabi, zrovna když jsem mířila z piltane od Lorandiho někam k trati se dívat na závod, jsem narazila na Antonia Giovinazziho. A sám se ke mně hlásil, i jsme si dali pusu na tvář :D Ještě k tomu byl v tričku Ferrari, to je hned něco jiného než loni v GP2 :D


I se šampiony bylo fajn
Abych se také zmínila o našich Šampionech, oba dva získali titul v Jerezu. Tedy Charles Leclerc se tam stal Šampionem F2 a George Russel Šampionem GP3. Já měla štěstí, že jsem se zrovna nachomýtla k tomu, když se svými týmy slavili. A v garáži Premy jsme dokonce dostali šampaňské.

S oběma jsem si taky z Abu Dhabi přivezla rozhovor, což se ovšem očekávalo, já ale jako bonus získala rozhovor i se šampionem F3, velkou hvězdou juniorských sérií Landem Norrisem. Jelikož te si v Abu Dhabi obýval svou premiéru ve voze formule 2 (s týmem Campos). Tento rok byl celkově na rozhovory velmi povedený. Získala jsem třeba i Roberta Merhiho, který také kdysi patřil k mým velkým oblíbencům.

 


Komentáře

1 moramis moramis | 12. ledna 2018 v 12:22 | Reagovat

Tak koukám, že jsi opět měla úžasný rok. Já si tedy konečně splnila to DTM, ale letos to bohužel už tak nadějně nevypadá kvůli financím. Zase po ETCC v Mostě si říkám, že se tam pokusím být častěji. :-)

2 šárka šárka | 13. ledna 2018 v 18:42 | Reagovat

[1]: a zase se má  ETCC v Mostě jet? já slyšela, že letos tam mají být celkem dobré věci, tedy na Most :-D

3 moramis moramis | 31. ledna 2018 v 19:19 | Reagovat

[2]: v Mostě má být nově ADAC GT, tam chci určitě být, ale s ETCC se ještě neví :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
__flashReplacement__