Jules Bianchi

Dva roky

5. října 2016 v 8:30 | šárka
Dnes je tomu přesně dva roky co uplynuly od nehody Julese Bianchiho na Suzuce, která ho později stála život. Musím říct, že jsem byla trochu překvapena, když jsem zaregistrovala, že jsou to teprve dva roky. Zdá se mi, že tu Jules s námi není již celou věčnost.

V tomto článku vám rozhodně nechci sdělit nic nového, jelikož vše, co jsem měla na srdci jsem už dávno napsala, jen chci dát na vědomí, že jsem nezapomněla a na Julese stále myslím. Stále více si uvědomuji, že ten člověk pro mě byl důležitější, než jsem si myslela a moc mi chybí. Po jeho smrti pro mě už svět není jako dřív, minimálně pro mě formule 1 ztratila smysl…

Už je to rok

17. července 2016 v 10:17 | šárka
Už to bude rok kdy mě po probuzení na facebooku uvítala ta osudová zpráva "Jules Bianchi zemřel", Za ten rok jsem se s jeho smrtí sice už nějak smířila, ale rozhodně nezapomněla. Stále na něho často myslím a pořád má v mém životě své místo. A těší mě, že to tak vidím i u ostatních. Zajímalo by mě třeba jak je v paddocku F1, ale v paddocku GP2, kde se letos velmi často pohybuju, vzpomínka na Julese žije dál. Jelikož v tomto světě je spousta jeho přátel. Takže velký nápis #‎foreverjules dodnes najdete na autě jednoho z jeho nejbližších přátel Normana Nata. A ani ostatní nezapomněli alespoň na malé #‎jb17. Obzvlášť však vzpomínku na Julese vidím žít v některých lidech, kromě Normana Nata je to i Julesův fyzioterapeut Andrea, kterého mi je dodnes kvůli tomu všemu strašně líto, jelikož on to tenkrát opravdu těžce prožíval. A pak od letoška máme v paddocku Charlese Leclerce, snad jste už o něm slyšeli, je to velmi talentovaný mladík a člen jezdecké akademie Ferrari. Byl to Julesovů rodinný přítel a i mu Jules jeden čas dělal mentora. A v tom klukovi prostě kus Julesova ducha stále přebývá. Ti dva jsou si navíc i dost podobní.

Za pár dní se zase chystám do Maďarska, kde loni na startovním roštu probíhal s Julesem ten rozlučkový ceremoniál, ač jsem ho sledovala jen v TV z paddocku, stejně je to moment na který do konce života nezapomenu. Stále nechápu, kde jeho rodina dokázala vzít odvahu, aby ten den nakráčela před všechen ten lid i televizní obrazovky a takto naprosto veřejně uctila památku svého syna. V tomhle jsou to pro mě opravdu hrdinové.

Ještě jedno vzpomenutí

30. prosince 2015 v 20:54 | šárka
Opět se vracím k tématu Julesovi smrti, protože kdybych měla shrnout nejdůležitější události letošní sezóny F1, tak tahle ční nad všemi ostatními. Proti tomu pro mě byly nějaké boje o vítězství nebo o titul naprosto bezvýznamné. Ano, i Julesova nehoda a následně smrt byly jeden z hlavních důvodů, proč jsem přestala f1 téměř sledovat, ztratila pro mě totiž naprosto smysl.

Vždyť my jsme po celých 21 letech opět museli být svědky tohohle, a to jsme si mysleli, že se to už nikdy nemůže stát:




Před pár dny jsem se ještě od Lilli dozvěděla, že Jules ani nebude mít svůj hrob, ale projevil přání být rozsypán do moře v jednom zálivu poblíž Monaka. Mrzí mě, že mu ani tu svíčku na hrob nebudu moci jít zapálit. A to co z něj zbylo, zůstane (nebo možná už zůstalo) někde rozsypané po oceánu…

No, z Julese se dříve nebo později stejně stane jen historie, zbývá si tedy přát, abychom podobné situaci už nikdy více nemuseli být svědky…


Rok poté

5. října 2015 v 9:45 | šárka
Někdo si roční výročí Julesovi nehody připomínal již v rámci GP Japonska, pro mě ale navždy zůstane spojena s datumem. 5. října 2014, to byl kvůli spojení Julesovi nehody a mé nemoci když už ne nejhorší den mého života, tak určitě nejhorší narozeniny mého života.
Já jsem za ten rok už schopna vést normální život, Julesovi ale takové štěstí dopřáno nebylo a 17. července jsme o něho definitivně přišli.

Ta osudná neděle loňského roku mi dala také odpověď na řadu otázek, jejichž odpovědi jsem však ani znát nechtěla. V první řadě jsem pochopila větu "Vzpomínejme na jeho život, nikoliv na jeho smrt". A jsem opravdu pyšná, že to u mě takhle funguje.

Asi to má co dělat s tím, že jsem si julesovu smrt ještě plně neuvědomila. Ale když se řekne Jules Bianchi, tak se mi nevybaví to, že umřel, ale naopak různé historky a zážitky z jeho života, většinou veselé. Třeba s Ayrtonem Sennou a dalšími jezdci to takhle nemám, tam pro mě jejich smrt ční až moc výrazně. Ale to je asi dáno tím, že jsem je poznala už jen jako mrtvé a nemám žádné zážitky spojené s jejich životy.

Také vím, že můj táta jako malý fandil Francoisovi Cevertovi. A já nechápala , jak se mohl přenést přes to, že se jeho oblíbenec takhle tragicky zabil. A hle ono to nějak jde (i když i tohle asi má co dočinění s tím, že jsem si Julesovu smrt ještě plně neuvědomila). Loni jsem vážně nesnášela rčení "Show must go on", obzvlášť když se jen o pár dní později zase závodilo v Soči. Ale teď opravdu vidím, že platí. I když já musím říct, že aby pro mě F1 zase začala mít smysl, tak jsem na to musela čekat skoro rok. A důvod mi k tomu dal až Alexander Rossi a jeho angažování v Manoru. Až ten se pro mě stal náhradou za Julese. Tedy samozřejmě že nikdo Julese nahradit nemůže a ani nesmí, ale show už zase pokračuje…

Už jsme se o tom jednou zmiňovala, ale vždy jsem se obávala toho, co by se s F1 stalo, kdyby se v ní ještě někdy zabil nějaký jezdec. Myslela jsem si, že by to její existence nemusela ustát. A ono se nestalo vůbec nic….

Nicméně musím říct, že na Julese myslím opravdu často, a moc mi chybí.

Dnes se konal pohřeb Julese

21. července 2015 v 21:35 | šárka
Pořád je tak těžké uvěřit, co se stalo jednomu z našich největších idolů. Dnes se v jeho rodném Nice konal pohřeb, kde nechyběli fanoušci ani řada motoristických osobností.Fotky sem dávat nebudu, protože takové smutné věci na blogu mít nechci, stejně jsou všude na internetu. Dokonce i motosport.com má galerii (najdete ji tady)

Nejvíce mě dojala fotka jeho přilby položené na rakvy. Jeho přilbu jsme byli tolik let zvyklí výdat na jiných místech, sem se nikdy neměla dostat :( Pohled na rakev je taky velmi těžký, když si ho představím jak leží uvnitř...To je strašné, jak vůbec něco takového můžou jeho rodiče zvládnout. Zároveň muselo být pro piloti tak těžké Julese nést tímto na ramenou. Zaprvé to byl jejich kamarád, a zadruhé u některých nechybělo málo a mohli takto skočit sami..

Některé fotky přeci jen zveřejním, takto se piloti fotili pro Julese:




Kde bude Jules pohřen zatím nevím, ale zda to bude na nějakém veřejném místě, tak ho tam určitě půjdu navštívit.

Nezapomeneme

18. července 2015 v 22:47 | šárka
Zpráva o Julesově smrti mě zastihla těsně před odchodem do práce, takže bych se teď k té tragédii chtěla vyjádřit trochu více… Já opravdu nečekala, že ve formuli 1 ještě někdy budeme svědky úmrtí pilota. Myslela jsem, že je to přežitek z dob dávno minulých a poslední obětí už navždy zůstane Ayrton Senna. Těžké nehody z posledních let, jako například ta Felipeho Massy, pro mě byli důkazem, že dnes se už v F1 přežije všechno, že bezpečnostní opatření i lékařská péče jsou na tak vysoké úrovni, že si dokáží poradit úplně se vším. O to je větší šok, že nedokázali a dnes, po devíti měsících strávených v kómatu, odešel do formulového nebe Jules Bianchi. A to ve věku pouhých 25 let.

Pro mě je to člověk, na kterého nikdy nezapomenu. Mám na něj spoustu krásných vzpomínek, a to ať už jak fanoušek vzdálený od něho tisíce kilometrů, tak i z osobních setkání. K Juleosovi se váží i mé úplné začátky novinářské kariéry. Můj první závod, který jsem navštívila jako novinář bylo WSR v Maďarsku 2012. A Jules, tenkrát má velká láska, byl samozřejmě první pilot, za kterým jsem běžela a celý víkend ho tak trochu stalkovala. Letos jsem na něho v Maďarsku hodně vzpomínala, taková ta místa, kde jsem mu gratulovala k podiovému umístění, kde jsem před ním seděla na tiskovce, kde jsem stála vedle jeho garáže…Bohužel se tyto mé zážitky už nikdy nerozšíří. Ano, motosport dnes přišel o velký talent, ale to podle mě vůbec není důležité. Teď je hlavní to, že lidstvo přišlo o skvělého člověka. Rádi ho měli snad úplně všichni, ať už kolegové, soupeři nebo fanoušci. Ti všichni se teď budou starat o to, aby alespoň vzpomínka na něho žila dál.

Ale co si budeme povídat, na Julese nezapomene ani kdybychom chtěli. Svou smrtí se bohužel navždy zapsal do historických knih. Zařadil se mezi řadu jmen jako Jochen Rindt, Francois Cevert, Gilles Villeneuve, Ayrton Senna a spousty dalších. Vždyť to byl seznam, který už se nikdy neměl rozšířit!

Asi je nám všem jasné, že jsme Julese neztratili dnes, ale již 5. října. Zprávy z poslední doby byly navíc hodně špatné. Nedávali Julesovi téměř žádnou šanci na probuzení, natož na něco víc. Pro jeho rodinu to byly měsíce plné utrpení a jak sami říkali vzniklá situace pro ně byla horší než rychlá smrt. Navíc sám Jules po Schumacherově nehodě řekl, že by nechtěl dál žít, pokud by mu někdy zranění nedovolila závodit.

Já doufám, že Jules po své nehodě netrpěl. A teď si moc přeju, aby trápení co nejdříve přešlo i jejich rodinu, která musela posledních devět měsíců zažívat nepředstavitelné peklo. Jeho rodině jsem ale zároveň strašně vděčná. Bylo úžasné, že neustále zůstávali v kontaktu s fanoušky a pravidelně nás informovali o Julesově stavu, i když vlastně nebylo moc o čem mluvit. Muselo to být pro ně velmi těžké,ale oni si uvědomovali, že i fanouškům na jejich synovi velmi záleží. Tohle jim nikdy nezapomenu. Přeji jim hodně sil a Julesovi přeju, aby se mu v závodnickém nebi mezi novými kolegy líbilo.

Díky za to jaký jsi byl!

Navždy jsme přišli o Julese

18. července 2015 v 7:46 | šárka
Bohužel se na blog vracím kvuli oné smutné zprávě. Dnes v noci jsme přišli o Julese. V nemocnici zemřel po dlouhém boji na následky své nehody. Bohužel už u něho v poslední době neexistovala příliš šance na tok že by se vůbec probral, natož vyléčil. Tak doufejme, že se teď už má líp a i jeho rodina bude za nějakou dobu zase schopna žít normálním životem.

Je to obrovská tragédie. Jules byl skvělý člověk a mám na něho spoustu krásných vzpomínek. Bohužel stačí tak strašně málo a je po všem. Jeho smrt je obrovská ztráta pro nás všechny, takového člověka jako byl on už jen tak nepotkáte. Bohužel ale smrt si nevybírá.

Sbohem Julesi. Nikdy na tebe nezapomenu.

RIP

Julesův tatínek opět promluvil o stavu svého syna

12. dubna 2015 v 10:49 | šárka
Tato zpráva mi připadá nějak důležitější než celý závod, a opět je velmi smutná...

"Stále bojuje - jak to dělal vždy," řekl Bianchiho otec Philippe pro Nice Martin, jehož slova cituje Auto Motor und Sport. "Každý den Jules dokončí maraton. Jeho stav je nadále stabilní. Nemá žádné fyzické problémy. Všechny orgány pracují normálně a bez podpory, ale v současné době je stále v kómatu."

Podle Bianchiho otce je ale stav jeho syna přece jen lepší, ve srovnání s původními odhady japonských lékařů. "Bylo nám řečeno, že to to potrvá rok, než ho budeme moci převézt. Nakonec to ale bylo možné už po 7 týdnech, protože velmi brzy začal dýchat sám." Bianchi je v nemocnici v Nice, blízko rodiny.

Půl roku od Suzuky

5. dubna 2015 v 21:26 | šárka
Dnes uplynulo přesně půl roku od Julesovi nehody v Suzuce. Život bohužel musí jít dál a my jsme v letošní sezóně o jednoho talentovaného a hodného kluka chudší. Já mám v počítači velkou sbírku jeho fotek, tak jich tu část zveřejním, protože u fotek se mi přeci jen lépe vzpomíná, na ty krásné časy, které jsme s Julesem prožili. Jules byl můj největši idol v sezóně 2012, takže z toho období pochází také většina fotek. Fotek mám ještě dost, ale ty zase nechám na jindy.

Jules stále v kómatu, ale prý došlo k malému pokroku

11. března 2015 v 7:49 | šárka
Začíná nová sezóna, show pokračuje. A to bez Julese. Lidé na něj ale stále nezapomněli, a to ani v této době těšení se na novou sezónu a přijímání nových výzev. Včera nám jeho otec navíc opět poskytl nové informace. Tedy jsme se spíše dověděli, že není nic nového, až na malý, blíže nedefinovaný pokrok.

"Potřebujeme trpělivost, hodně trpělivosti. Došlo k malému pokroku, ale Jules zůstává v bezvědomí. A dokud se neprobudí, můžeme jen čekat." Uvedl Julesův otec Philippe.

Někteří novináři se chytli toho, že Philippe prozradil, že jeho syn se nemusí probudit už nikdy. Ale to myslím, že je věc už dávno jasná a za zázrak by se spíše považoval opak.

Dávní týmový kolegové

8. března 2015 v 22:30 | šárka
Začíná sezóna, ve které bude chybět Jules. Vzpomínky na něj ale neustávají. Tuhle fotku poslal Max Chilton na své sociální sítě. Oni dva nebyli týmový kolegové pouze dva roky u Marussie, ale i mnohem dříve, ještě když oba jezdili motokáry.

5 měsíců a stále beze změny

5. března 2015 v 11:55 | šárka
Už je to 5 měsíců co Jules leží v nemocnici v kómatu, aniž by byla nějaká naděje, že se brzy probere.

Tady posílám jednu fotku z loňského photoshootu, která nemohla být nikdy použita...

# Forza Jules

4 měsíce

5. února 2015 v 8:14 | šárka
Pátý den v měsíci pro mě asi už navždy bude jako den výročí Julesovi nehody. Dnes je to již 4 měsíce co leží v kómatu bez větších známek zlepšení. Od konce roku o Julesovi žádné zprávy nemáme, ale můžeme si být jistí, že cokolov by se stalo, tak by se s námi jeho rodina podělila.

Tuto pěknou fotku poslal nedávno Romain na sociální sítě:

Bianchiho rodina vydala další prohlášení

30. prosince 2014 v 19:27 | šárka
Julesova rodina pokračuje v pravidelném informování o Julesově stavu, dnes vydala další zprávu.

Nejdříve se vrací k převozu Julese z Japonska do Francie, což byl podle ní dobrý krok a pomohl jak Bianchimu tak také jim:

"Od té doby Jules získal tu nejlepší léčbu na jednotce intenzivní péče v Le Centre Hospitalier Universitaire de Nice (CHU) a nyní je v rehabilitačním centru CHU, které se zaměřuje na tento druh zranění. Julesův neurologický stav se nezměnil, je v bezvědomí, ale schopný dýchat sám. Ačkoliv neexistují žádné významné informace, které lze oznámit, je nám velkou útěchou to, že Jules bojuje, což lékařům umožnilo zahájení plánovaného ale velmi složitého procesu rehabilitace"


V závěru také rodina poděkovala fanouškům za podporu: "Pro naši rodinu jsou to i nadále těžké časy, ale vědomí, že se to dotklo životů tolika lidí po celém světě, nám pomáhá je překonávat."

Mé roky s Julesem

22. prosince 2014 v 21:32 | šárka
Tímto článkem jsem se inspirovala u kolegy na formule.cz (jeho článek zde). Jedná se o mé vzpomínky na Julese od doby,co jsem mu začala fandit a spojuji zde své zážitky fanynky u televizní obrazovky s těmi, když jsem potkala Julese na živo.

Julese jsem si poprvé oblíbila v roce 2009, kdy bojoval o titul v evropské F3 (i když můj úplně nejoblíbenější pilot tam byl Julesův úhlavní nepřítel Stefano Coletti). To byly ještě časy, kdy neexistovalo žádné spojení mezi ním a Ferrari. Ale to přišlo velmi záhy, protože po zisku titulu dostal Jules, v rámci testu mladých talentů, poprvé od Ferrari šanci otestovat jejich vůz. To byl myslím ten okamžik, kdy se Jules také poprvé dostal do podvědomí mnoha fanynek. Takový pěkný kluk na testech, to se prostě nedalo přehlédnout.

FIA zveřejnila závěry vyšetřování Julesovi nehody

4. prosince 2014 v 8:40 | šárka
Již je to dva měsíce, co Jules leží v kómatu. Žádné novinky o jeho zdravotním stavu zatím nejsou. Ale včera FIA zveřejnila závěry vyšetřování jeho nehody:

- Do závodní stopy tekla v sedmé zatáčce voda, Adrian i Jules na ní dostali smyk.
- V místě Sutilovy nehody vlály dvojité žluté vlajky.
- Bianchi nezpomalil dost a ztratil kontrolu nad vozem stejně jako Sutil o kolo dřív.

Julesův stav se výrazně zlepšil

19. listopadu 2014 v 20:39 | šárka

Dnes rodina Julese Bianchiho vydala další oficiální prohlášení a s ním konečně přišly dobré zprávy. Jules už není v umělém kómatu. Navíc také jeho stav umožnil, aby byl převezen blíže domovu. V úterý večer byl převezen z Japonska do nemocnice Le Centre Hospitalier Universitaire v jeho rodném Nice. Tam dorazil dnes odpoledne.

Že není v umělém kómatu však neznamená, že by již byl vzhůru, v bezvědomí zůstává i nadále, ale už zvládne sám dýchat a jeho vitální funkce jsou stabilní. Julesův stav je však stále klasifikován jako kritický. Léčba nyní vstupuje do další fáze a týká se zlepšení funkcí mozku.

O Julesovi

15. listopadu 2014 v 16:35 | šárka
Od nehody Julese Bianchiho uplynulo již skoro šest týdnů. Žádné novinky o jeho stavu však nepřicházejí. Nedostatek informací včera alespoň trochu rozvýřil bývalý šéf Marussie Graeme Lowdon, který pro Sky uvedl, že u Julese nejsou žádné změny. I nadále je v komatu, jeho stav je stabilizovaný, ale kritický.

Já se tady na blogu k Julesovi ještě příliš nevyjadřovala, protože jak už jsem uvedla, sama jsem na tom nebyla zdravotně zrovna nejlépe. Má GP Japonska vypadala tak, že jsem seděla na záchodě a v bolestech vylučovala krev, zatímco v televizi zrovna bojoval o přežití jeden z mých největších idolů. Ten den ještě k tomu byly moje narozeniny. Už rozhodně vím, co mohu považovat za nejhorší den svého života.

Jules v Dubaji

24. února 2014 v 0:08 | šárka
Julesova přítelkyně je opravdu skvělé děvče. Zásobuje nás totiž Julesovýma fotkama. Z testů v Bahrajnu Jules zamířil do Dubaje, kde se věnuje odpočinku i tréninku

video: Jules při přebírání cen na Autosport Awards

3. prosince 2013 v 21:47 | šárka
Vyhlášení Julese najdete až v druhé půlce videa. I když on je takový přesný opak Vettela. Řekne pár otřepaných frází, které patrně už používal v několika dalších desítkách shrnutí letošní sezony a to je všechno... Ale sluší mu to...

Jules a Max na slavnostní večeři

27. listopadu 2013 v 20:23 | šárka
Pro milovníky Julese v saku (a samozřejmě i Maxe, i když nikdo takový asi není)

Marussie dnes pořádá nějakou společenskou akci pro své sponzory.

Bianchi zůstává v roce 2014 i Marussie

3. října 2013 v 11:11 | šárka
Marussie oficiálně potvrdila, že u nich Jules Bianchi zůstává i v roce 2014. Což je něco o čem jsem se ani neodvážila snít (ostatně stejně jako jsem se neodvážila snít, že by Jules u Marussie mohl odjed byť jediný závod.) Ale opět se potvrdilo, že tohle je motorsport, a zde se sny skutečností stávají. Teď jsem šťastná stejně jako tomu bylo 1. března.

Já totiž Julese už vážně viděla u Ferrari. Poté co tam byl jmenován Raikkonen jsem si myslela, že skončí u Sauberu, případně by mu našli místo alespoň u Force Indie. Ale, že by pilot s jeho potencionálem strávil další sezónu na chvostu pole, to mě vážně nenapadlo.

Samozřejmě jsem si vědoma, že z jeho pohledu to ideální není (i když on tvrdí něco jiného), ale já jsem přeci jen větší fanynka Marussie než jeho. Dívám se tedy na to z pohledu týmu a to je úžasné!

A navíc Marussie věří, že s novými pravidly 2014 na tom budou o mnoho lépe. Ale tomu zase nevěřím já.

Nicméně jsem vděčná za další rok s Julesem, který mi byl takto nadělen a užiju si ho až do poslední chvíle

(druhý pilot týmu má být oznámen ještě v průběhu letošní sezóny)

Jules při tréninku v parku

1. září 2013 v 23:39 | šárka
Jules si založil instagram. Doufám, že nás čeká spousta samofotících fotek :D

Jules ve Spa

25. srpna 2013 v 13:39 | šárka

Jules s přítelkyní na dovolené

13. srpna 2013 v 21:13 | šárka
Fotka je z aktuální letní přestávky. Pod perexem pak najdete ještě jednu, která je sice již starší, ale byla by škoda, kdyby zde chyběla

 
 

Reklama

__flashReplacement__